Když jsem v neděli kolem třetí hodiny ranní vstával ze spacáku, znělo mi to v hlavě. dobré ráno, dobré ráno, dobré ráno. mix indiánskýho prozpěvování a mantry kterej se usadí na pozadí vašeho přemejšlení.
Dneska ráno jsem se vzbudil v sedm, odskočil si, udělal mlíko a vrátil se k Maruškám, který mají dnes večer svátek. Pak jsem ještě na chvilku usnul a když jsem se probral, z blízka mi do očí hleděla moje dcera a usmívala se na mě. Něha a krása tý chvíle mi rozsvítila ráno. A i když jemnej opar tý včerejší chandry ještě plul kolem, bylo to nový ráno, dobrý ráno, heya vej nej.
děkuju za něj
děkuju, že jsem mohl včerejší den strávit sám se sebou, v klidu a v přírodě a popasovat se s těma věcma, co na mě jednou za čas tvrdě dolehnou. Mám velký štěstí, že mám ve svým životě ty dvě fantastický Marie. Jednu, která mi stála po boku a dala několik dobrých a laskavých rad. A druhá, která dělá ze světa zázrak už samotnou svou existencí. Svým úsměvem, vůní, energií, radostí.
Děkuju, děkuju, děkuju