míň po D1

je zajímavý, sotva zmizej holky z domu, začne se mi po nich stejskat. celý dopoledne se nemůžu vyhrabat, kolem druhý mě naloží laskavá Aid Kidova maminka Blanka a pak nabereme Aid Kida a Anniko, která si ode mne v úterý koupila obraz a pak se zeptala, jestli by se s námi mohla svízt na Medicine Boy.
A jeli jsme.
Po D1 to bylo dlouhý, dlouhý. Pitíčka na pumpě, za chvíli zase potřebuju čůrat, pravidelný natřásání nepomáhá, zkrátka paráda. A pak Kabinet a jejich batátový hranolky a pak zvukovka, z který jsem malinko rozpačitej, nějak si nejsem jistej, jestli to celý dokážeme tři kapely zvládnout funkčně rozestavit a přestavět na jedný stage, jestli dorazej lidi, jestli mi nepraskne struna, kterou se mi před koncertem podařilo vyvlíknout a pak jsem ji horem spodem soukal zpátky do titěrnýho očka…
ale Billow na to jdou většinou z lehka a tenka, my měli výhodu síly a tlaku, takže mě to od prvního zaloopovanýho kytarovýho podhoubí táhne, za chvíli už stojím na špičkách…
taky jsem v jednu chvíli sešlápl Whammy tak důkladně, že jsem okamžik visel nad možností, že se prostě celej překlopím dopředu, kytarou dopadnu tak akorát na odposlech a z nízkýho pódia se překotím dolů.
Ale vyrovnal jsem to.
A pak byl najednou konec, museli jsme dodržet čas.
Několikrát jsem se v závěru díval na hodinky. Přišlo mi to nepatřičný. Příště řeknu, ať nám někdo ukáže 10 minut před koncem.
Velmi laskaví a vstřícní Medicine Boy, tichoučcí Billow a fantastický veganská
A pak jsme zase frčeli zpátky. Blanka je skvělej řidič, Aid Kid skvělej DJ… ale po nějaký době cesty tmou se mu do playlistu loudilo čím dál víc Thoma Yorka a hlavy nám všem padaly, občas jsem se s trhnutím probudil leknutím, že usínám za volantem.
Za oknem ubíhala krajina, jednou chvilku jsem si připadal, jako kdyby byla umělá, jako kdybych se koukal z okýnka miniaturního autíčka, co se žene mrňavoučkým věrným modelem krajiny, jaké se staví pro elektrické vláčky. Všechno bylo tak precizně vysoustružené, maličká okénka titěrných baráčků svítila do noci.
a byla pryč.

doma jsem nemohl usnout
chvilku jsem surfoval a řešil pár věcí na zítřek
pak koukal do tmy
vedle mě funěl do peřiny středně velký mourovatý kocour Foum

ráno jsem se vzbudil plný optimismu, na Vyšehradě prodal další obraz a dorazil jsem do práce. Všichni mí čeští kolegové zrovna videotelefonují s našimi slovenskými kolegy, kancelář je plná, nebýt toho, že trainee Šimon měl schůzku a teď si zašel na cigáro, musel bych sedět u stolku za dveřma, kde ale není židle, protože ji využívají teleofnující… takže bych musel sedět ve vzduchu
což je blbost

dneska se vrací děvčata ze zdravotního výletu na Matezovu chalupu. těším se na ně velmi.

po chmurách posledního postu jako by se země slehla. i když jsem dneska fest unavený, cítím se moc hezky. je fantastický, že mám možnost takhle hrát. časem snad i častěji a pro víc lidí.
snad jen víc jezdit vlakem a míň po D1