jsou to takové Islandské dny.
budím se do tmy, vyrážím do světa, jedu pod zemí, pak se za oknama nadechne den, výdech do tmy, přijedu domů a usínám nad polévečkou .
Pomalu se na mě, jako velikánský modrý kocour, navaluje únava. O svý se hlásí rýma, dutiny, bolej mě klouby, přesně tak, jak jsem předpokládal, že to přijde po náročném listopadu.
A je to dobrý.
Je to dobrá únava po dobrý práci.
Když můžu, jsem zalezlej v doupěti se svejma lištičkama.
Venku se chystá velkej klid. Je zima.
Co se neukládá ke spánku, spí.
Taky půjdu spát.