tradiční pondělní

nakonec jsem minulej tejden v Bratislavě přes messenger napsal Danovi z Longital. a ten hned odepsal, že mě v sedm vyzvednou v hotelu. a pak přidal, že pro mne mají překvapení…

po ranní čtyřhodinový cestě a odpoledním šestihodinovým sezení v čtrnáctým patře, jsem toho měl tak akorát. prošel jsem se podél hlavní silnice a rozestavěnýma mrakodrapama do hotelu, kam jsem trefil i bez telefonu úplným zázrakem. ale na pokoji mě dost bolela hlava a chtělo se mi spát a spát a spát… takže jsem se bál, že budu příšernej společník, nebo, že půjdeme na koncert Laco Décziho, nebo někoho, kdo bude strašně dobrej, ale mně se nebude vůbec líbit, bude mě bolet hlava, ale budu se před Danem a Shinou stydět odejít…

nakonec to bylo moc milý a hezký. napřed mne vzali na čaj do prima čajovny, kde jsme si povídali. a kde mi Dano ukázal hodinky/metronom, kterej můžeš mít na ruce a jemnýma dotekama tě stimuluje… teda jakože ti udává rytmus.
A pak mě vzali do kina na jediný promítání filmu o natáčení poslední desky PJ Harvey. A nakonec na posezení se svým kamarádem biovinařem do kavárny…
Dano byl upovídaný, často přicházel s různými tématy… Shina spíš poslouchala a pozorovala… je to pár s velice zajímavou dynamikou, mohu-li zmínit. A oba byli tedy skvělí a pozorní a laskaví společníci.

Ve středu nás čekalo dalších pár hodin vymýšlení… a pak rychlý jídlo v trochu hrozný asijský restauraci (je zajímavý, že vedle těchhle velkejch firem, většinou člověk najde nějakej blbě vybavenej krám a strašnou čínu, nebo předraženou a dost podobně hroznou pizzerii) a frčeli jsme na vlak…a tudum tudum do Prahy.

z hlavního nádraží jsem byl doma asi za 30 minut a za dalších 30 jsem v Liberálu s kombem a pedalboardem a kytarou… co kytarou, dvěma kytarama, kdyby něco… a novým delayem. a zvučím na křtu knihy Jana Mašaty. a pak hraju mezi čtením 5 písniček. Je vtipný, že Jan většinlou něco řekne, nějaký sousloví, který mne navede na konkrétní písničku… a tu souvztažnost vnímaj překvapivě i diváci… několik to po hraní zmiňuje… a pak je konec a já zase jedu domů a je noc.

ve čtvrtek pracuju z domova.

v pátek, v sobotu a v neděli trávíme většinu času s malou Maruškou, ta velká je ponořená ve studiu, práci a asistenci.

takovej vejlet do Bratislavy spolkne celej zbytek pracovního tejdne. začíná klasickej všednodenní rytmus.

co nejvíc práce v práci, co nejvíc času na skutečnou práci po práci, co nejvíc odpočinku v tom čase, co zbejvá.

uvidíme, jak dlouho to bude třeba/možný držet.
doufám, že to bude možný, dokud bude třeba.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *