už zase ve 14 patře
tentokrát jem přijel sám vlakem včera před půlnocí, z Hlavné stanice si vzal Uber a přespal zase v hotelu s trochu legračním názvem Elizabeth Old Town.
teď nás tu sedí sedm v maličkatý zasedačce, za oknem vichr sviští mezi bratislavskými mrakodrapy… a rokujeme…. ooo, už skoro hodinu a půl. v kolik pojedeme zpátky se teprve ukáže…
Malá Maruška je nemocná, kašle, smrká a kejchá… velký nudle, celá bledá a s horečkou… je to teda náročný vidět toho malého tvorečka v takovém nepohodlí. a odjíždět od něj a jeho maminky večerním vlakem do cizího města, do cizí země dokonce.
na víkend nás čeká další, čtvrtý ze šesti setkání našeho lesního workshopu. a zdá se, že jeden z nás nakonec nebude moci jet a bude muset s tím naším lístečkem zůstat doma. Což je komplikace, se kterou člověk dopředu počítat nemůže… a jsem zvědavej, jak to zvládneme.
Držím nám palce.