U rybníka, pod modříny

Na pár dní jsme navštívily Marasovy v domečku u rybníka. Maruška se rozkoukávala v dětským kolektivu, my si povídali, podnikali krátký procházky, pálili ohně a jedli.
bylo nám tam, s dlouho neviděnými přáteli, moc hezky.

A bejt takhle mimo město bylo krásný, napůl si umím představit takhle žít. Blízko přirozenejm přírodním rytmům. Na dva kroky do zeleně. Večer kolem ohně.
napůl si nedokážu domyslet všechnu tu práci při shánění a obstarávání skutečnýho stavení… A to ani nemluvím o penězích a hypotékách.

V neděli jsme společně navštívili Amelii v modřínovým domě. Sezóna tohohle krásnýho sídla se chýlí ke konci. Ale atmosféra v malé rodině, která jej obývá, byla i tak moc hezká a vřelá. Maruška strávila další krásnej čas s dětmi, my povídali, seděli u ohně, jedli…

Pořád hodně maluju. A posílám obrazy do světa. Pokaždý, když poleví zájem a dlouho si nikdo nic nekoupí, tahá mě za fusekli panika. Tak chodím hodně bos. A daří se mi udržet si jasnou mysl. A radost ze všeho štěstí, kterým jsem obklopenej.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *