Vítejme v roce 2022

no a než jsem se nadál, je tady novej rok. s Markétou jsme ho oslavili poslechem Michala Pařízka na Rádiu 1. A pak jsme si pouštěli zajímavý desky letošního… tedy loňskýho roku, který nám oběma utekly. Teda který mně utekly, Markéta post-hudbu i isamu zinga docela dobře znala. ale Carnage Nicka Cavea a Warrena Ellise, tu jsme neslyšeli oba. teda ani jeden. a všechny desky, který jsme si pustili, byly super. do toho mi v hlavě opakovaně hraje:
„je čas slawuit, best in covid“ Mutantů, co hledaj východisko. Poprvý jsem je slyšel na Párty u Hrnčířskýho synka v Novym Strašecí. Hejahou. Jó, to jsem ještě pil. Vybavuju si docela jasně, že druhej den mě bolela hlava jako střep. A tahle aktuální písnička mi k tomuhle typu ostrý bolesti skvěle hodí. Taky v ní solidně tepe.
Ostatně, co vám to budu vyprávět.

Prvního na Novej rok ráno jsem byl fest rád, že na takovýhle večírky už nechodím. Ještě toho trochu. Jó, jak jsem dycky blil. Tehdá, když Ondra Zátka hrál na Andělech s Xindlem X a mně dávali stranou u hlavního schodiště do zadku kalciovku, protože jsem furt blil.

I prvního jsme vyrazili na vejlet do obce s luxusním názvem Tři sekery, kde se Markéta potkala s kamarádama na čočku. A odkud jsem se otočil a mašíroval si to zase zpátky. Krásná procházka. Bez prdele. Jak se říká. Tam a zpět i s drobným zakufrováním, dvanáct a půl kilometru.
A pak už to šlo rychle. Setmělo se, brzo jsme odpadli. Napřed šla spát moje báječná hostitelka, rozloučili jsme se na dálku naznačeným objetím… já si namaloval do skicáku s černejma barvama pár ponornejch domů a propadl se do molitanovýho spánku. ráno mě vzbudil budík v 5:30, byl jsem zrovna v tý dobrý fázi, takže jsem byl čilej. a jel.
poslouchal jsem audioknihu Duna a dlouho jel jen nocí. na dálnici, na pumpě jsem si pořídil nějaký redbully… a jelo se dál.
těsně před Berounem jsem sjel z dálnice a na východě už se obloha barvila. zase úplně jiný odstíny, než při posledním opulentním západu loňskýho roku. úsvit přišel mnohem nesmělejš.
Dunu jsem četl kdysi, třeba v šestnácti, sedmnácti. a nakonec se mi líbila, i když jsem ze začátku dost bojoval s tím, abych se zorientoval, kdo je kdo, kdo je s kým a proti komu. Přijde mi zajímavý, že obrovská spousta klíčovejch děl sci-fi se točí primárně kolem politiky, nebo dokonce, jako třeba v případě Cizince v cizí zemi od R. A. Henleina, kolem právních kliček. Chápeš, jo, chceš vesmír, dostaneš zase jenom chlápka, co se snaží přechcat jinýho chlápka. ideálně mu ještě vobtáhnout starou. která je z toho tak nadšená, že pozve všechny svý kámošky.
no nic.
do maličký vesničky kousek od Sedlčan jsem dorazil skoro na čas. Maruščin kmotr Matez tu má krásnou moderní chalupu, takovou tu stavebnici montovanou, víšjak, dřevo a sklo, kámo, dělaj to někde u Ústí, ale je to ruský, chápeš, mrk mrk. během covidu se sem prakticky přestěhoval. a když se tak skrz velká prosklená ona v průčelí koukám na louku, svažující se k lesu, za kterým je další pás lesa, kopec s dalším lesem, nad kterým se v dálce zvedají další vrchy… a asi tři hřbety na horizontu, říkám si, že to chápu. Je to luxusní a jednoduchej dům na luxusním místě.
Matez zítra letí do Mexika. 16. 1. si tu dům předáme. Dneska jsem ho převzal v rychlosti a s odstupem. Přeci jenom nechceme, aby Matez na letišti pípal v rámu, žejo…
Můj vnitřní psycholog pokrčí rameny: „To je jeho zodpovědnost a jeho problém, jak blízko se přiblíži k někomu tak očividně a transparentně radioaktivnímu. Pokud nechce pípat, musí pro to něco udělat.“ zahromuje starý pán nebývale nevrle.

A tak tu sedím u krásnýho čistýho stolu. Začíná druhá třetina mýho azylu. Za 14 dní ode dneška se budu vracet domů. Je to na jednu stranu daleko. Ale na druhou stranu to pochopitelně utíká.
Jak tak koukám na ty vzdálený hřbety, nejspíš Brdy, heheh, přijde mi to teda zrovna teď spíš daleko.
Vítr sem přitáh mraky, který vypadaj, že z nich začne lejt. Nebo sněžit.
Zatopim nejspíš v kamnech, co jsou tak výkonný, že se v nich skoro nedá topit, jaký je v tom nízkoenergetickým domě vedro. Jedno polínko v nich nechám plápolat a budu koukat, jak se za chvilku začne venku stmívat. A pak půjdu brzo spát.

Krásnou neděli všem

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.