úterýčko

Ha. to jsem ani nečekal, jak bude vypadat, takový „úterýčko“, když ho člověk napíše. Haha. Ha.
v novinách píšou:

Na jihovýchodě Ukrajiny začalaa druhá fáze války. Ruská armáda už soustředila dostatek sil a po masivním bombardování mnoha měst zahájila pozemní ofenzívu. V obřím ruském kotli mohou uváznout desetitisíce vojáků Ukrajiny.

Je to tísnivý a už to trvá dlouho. Některý rána už ani nehledám, jak se Ukrajina drží. Jako bych si zvykl, že se drží. Že je za kopcem válka. I to je strašidelný. Ale bojim se, že i přes nesporný a nečekaný vojenský úspěchy Ukrajiny, musej obráncům pomalu docházet síly v tom neutuchajícím Ruským tlaku. Představuju si ten ruskej kotel, jak se pomalu otáčí, jak ho pomalu míchá obrovská vařecha černýho kouře.
A zároveň se snažim si to všechno nepředstavovat.
Zůstart v koncentraci na přítomnost.
Na věci, který můžu dělat dobře.
Ráno s láskou a něhou vyprovodit Marušku do školky.
Projít obvyklou pondělní dávkou mailů, ať můžu do novýho tejdne vyrazit co nejlehčí.
A hlavně se postupně připravit na odpoledne, kdy jdu do Českého Rozhlasu natáčet s herci jejich písničky do pohádky o Vlkovi.
Jsem z toho celej rozvibrovanej. Hudba do audioknih, ok. Hudba pro představení, i to se dá dělat na telefonu, koneckonců, nikdo to nevidí… Ale připravit v garagebandu 14 písniček pro pohádku do ROZHLASU, to už, jak mi přijde, hraničí s nehorázností. Jenže to mi u první desky Kittchena přišlo taky. Ovšem shodnout se se zvukařem je jedna věc, zvlášť, když už písničky víceméně posvětili všichni důležití zúčastnění. Ale vést herce při zpěvu? Já? Devět herců? Devět hertzů, prosim pěkně, Tata Bojs by z toho hned udělali pěknou písničku. Oh, wait!

Každopádně jsem si to včera v noci všechno znova prošel. Líp už to ve stávajících možnostech nesmíchám. A už jsem vlastně několikrát takhle s herci zpíval. Však třeba při přípravě Lesa sebevrahů. A teď nám furt někdo řiká, jak bychom ty písničky s Aničkou Kameníkovou měli nahrát. A dneska navíc přijde Honza Hofman, kterýho znám dlouho. Tak se vlastně těšim.
A zkusím dál pokračovat v tom, že je to takhle v pořádku. Že to všechno dobře dopadne. Natáčení rozhlasový pohádky. I válka na Ukrajině. Zkusím dál sedět, stát, chodit, pracovat… co nejrovnějš, s jasnou hlavou a čistym srdcem. A myšlenkou, že všechno bude v pořádku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.