Maruška nakonec v noci kašlala tolik, že jsem se jí pokoušel různejma způsobama pomoct, posadit, dát napít, otevřít či zavřít okno, jedny kapky, pak druhý… mé chytré hodinky mi ráno koštovaly 4 hodiny a 46 minut spánku.
i jsem podle toho dneska vypadal a cítil se. místy. ale měl jsem štěstí. “Něco na mne leze” už snad zase odlézá pryč a i když dnes byl den, kdy měla několik úkolů a pochůzek Máša a já zůstával doma s dcerkami, obě se nečekaně precizně vystřídaly ve spánku. Maruška dospávala zanedbanou noc. A tak jsem mohl kolébat Jůlu. a když usnula ta, vzbudila se Maruška tak akorát na čaj a popovídání. a pak ještě jednou.
Máša mezi tím měla rozhovor v Českým rozhlase, těšim se, až si ho budu moct poslechnout. moc jí to slušelo, když se vrátila s mediálním pelem na řasách. postupně jsme ty naše princezny zaopatřili… a teď zase všichi spí. všechny spí. a já jdu taky spát. ať nežeru.
dobrou
milý synu,
přivez mi Marušku, postarám se, jen mi dej vědět, kdy. Zdravím celou rodinku, ještě že malá julinka si nebude pamatovat, že když jí byly dva měsíce, neviděla ještě svoji babičku z České Lípy
máma