Na vlnách odvahy a dobrodružství

tak se jmenovala kniha Otakara Batličky, plná dobrodružných příběhů z dalekých krajů. ó jé, dokonalá prázdninová četba.
jsem zvědavej, jestli se ještě masivnějš vrátím ke čtení. co je Maruška, natož pak Jula, na světě, nemůžu se do ničeho začíst. Většinou leda v noci, když knížky poslouchám a u toho maluju. Ale to je ovšem něco jinýho než čtení.
včera jsem večer s překvapením zjistil, že jsme si dohodli večer společnýho usínání. a tak jsme zalehli už kolem osmý celá rodina… a za chvilku jsem byl v limbu.
tentokrát Jula tak nedránila, jako noc před tím. jenže jsem se stejnak probudil ve čtyři ráno, když nespokojeně dumlala krásné ňadro mé ženy… a kolem pátý jsem vstal, celkem svěží, a z vesela.
den tak získal legrační perspektivu. stihl jsem proměnit dva propojený papírový obrázky, odpovědět na nějaký maily ohledně obrazů, který si lidi kupují v rámci
Proměnit obrazy na hudbu a udělat první konvičku kafe, než jsem šel budit Marjánku do školky.
Máša mi pak ukázala, jak se sdílejí storriečka… je to úplně nová disciplína s vlastníma pravidlama a zákonama. jsem z toho trochu na větvi. i když musím přiznat, že je to médium pružný a inspirující.
zároveň je to jako okouzlující společník na večírku, se kterým je super zábava, ale zároveň vám často nevědomky připomíná, že jste staří. pardon.
sdílel jsem tedy storriečka.
asi i díky nim se zatím Proměnovat obrazy na hudbu docela hezky daří. Zatím si obrazy vybralo sedm lidí. Mám velkou radost, že si vybírají spíš v tý mecenášský části spektra.
uvědomuju si, jak jsem byl kolem toho celýho hodně napjatej. a jak se to teď celý trochu povoluje.

Maruška šla po školce ke kamarádovi Henrykovi, kde ji vyzvedla Máša, která ji pak hrdinně, s Julou zavěšenou v šátku, vyvezla ještě na bruslení. Maruška spadla na ruku. „Už mě to nebolí rozšířeně, už jenom čárkově,“ pochvalovala si prý po chvíli opatrně.

V sobotu jsme byli na Roztockém Masopustu. Je to opulentní akce plná lidí, masek a divokýho veselí. Místama je to na mě hrubě dost, ale místama je to tak super, že i takový starý introvert, jako já, roztáhne koutky v rozjařeném úsměvu. S holkama to bylo bezvadný. Kdyby tam neybylo tolik lidí, bylo by to bezvadnější, jenže to by to zase nebyl masopust. Kdyby bylo na akcích lidí, jak bych potřeboval, šichni by zkrachovali.
Bylo to super. Potkali jsme tam i manželé Zátkovi s malou Rozinkou. Taky byli super. Hlavně jejich solidní svačiny. Dnes Andrejka zjistila, že je mezi TOP100 významnými ženami v českém právním byznyse.
Tak to vidíte.

Byl jsem koupit žárovky a světlo nad zrcadlem svítí. To je vždycky vítězství.
Ve čtvrtek hraju v Letce s Bárou Zmekovou. To by mohlo bejt moc hezký.