Potichoučku, všechno bude

Týden běží, jako bota. Je to opravdu až trochu nehorázné, skoro bych se vsadil, že se hodina oproti dřívějšku zkrátila o polovinu nejmíň. Při srovnání třeba s vyučovací hodinou na základce, to se vůbec nedá srovnat. Vůbec bych se nedivil, kdyby nám kus každý hodiny ukrad třeba Václav Klaus a prodal ho Číňanům. Dejme tomu.

i díky té rychlosti tu byl najednou pátek a my jeli k Matezovi s Vlastíkem s Sedlčanům, kde jsem před rokem a dvěma měsíci trávil na jejich luxusní chatě 16 dní radioaktivního azylu.
Příjezd na místo na mne silně zapůsobil. Počasí i roční období se zdálo docela stejné a já měl dojem, že tu pořád tak trochu bydlím, že jsem všechny ty pocity a zážitky prožíval před pár dny sotva.
dlouze jsem seděl v meditaci na terase a koukal na louku. Taky jsem dělal s Mářou zimní oheň ve venkovním ohništi. Možná z toho má zase rýmu.

Matez s Vlastíkem se o nás zase starali jako o vlastní. Moc hezky jsme si odpočali a včera odpo se vrátili domů.
Večer jsem sledoval udílení cen Český Lev. Aid Kid s Pjonim vyhráli jednoho za hudbu k filmu Arvéd. Tuze jsem z toho byl nadšený. Ostatně stejně, jako z té části přenosu, který jsem viděl.
jak už to tak bývá, spoustě lidem se ten samý přenos nelíbil.

seriál Last Of Us se líbí všem.
loni jsem u kluků na jejich luxusní chatě dohrával druhej díl týhle převratný hry. Bál jsem se až na půdu. Seriálový zpracování je vyloženě povedený.

má cenu řikat o něčem, že to je nějaký, když se to komukoli jinýmu může jevit uplně jinak?

má. Právě v těch momentech, kdy zjistíme, že se s někým shodneme, možná dokonce i neshodneme, začne probíhat komunikace. Což je, jak jsme se shodli na workshopu pro Palác Akropolis, jedna z důležitejch funkcí či vlastností umění.

Marušce se včera během odpoledne rozjela rýma, tak teď spolu zase spíme v obýváku, ať se holky navzájem nebuděj. Z jedný strany ta naše nastydlá dcerunka polyká sople ze spaní, z druhý se mi na loket lepí kočka Placka. Je to celý zase jinak, než ideálně. Ale i tak je to moc hezký, vědět, slyšet a cejtit, jak se náš rodinnej vesmír ukládá ke spánku.

zejtra jdeme podruhý do studia s Petrem a Ondrou. Teda do studia. Prvně jsme byli na chatě. Zejtra nás, až do pátku, čeká Golden Hive. Zase to uteklo jako voda. Furt byl březen v nedohlednu. A najednou je to zejtra. Prostě stačí chvilku počkat.

a všechno bude