chleba

sešlo se nám víc dobrýho chleba, koukám po návratu z Oka. dvě víc než půlky, čerstvýho, voňavýho chleba od Antonína. A tak si zakrojim pořádnej krajíc, namažu máslem, přidám plátek sýra a pokapu tabascem. Schválně jsem ukrojil kus. Jednak, abych odjed velkej kus chleba a zbytečně nám nezbylo, jednak jsem tím získal masivní kůrku. jak má ráda, v domovině nebude palem, proskotačí vášnivý vážkař.

v Oku jsem byl po dlouhý době a nesl jsem tam obraz Lukášovi, se kterým už jsme si párkrát, když si nějakej obraz kupoval, říkali, že někdy zajdeme na kafe. tak jsme zašli…
kdysi jsem tady byl tak pětkrát do tejdne. měli jsme tady s Mášou svatební oslavu… i oslavu s překvapením k mým čtyřicátinám. což je, ty bláho, pět let. vyprávěl jsem Lukášovi. pořád jsou pro mne, ta setkání, nějaká sváteční. myslim s lidma vůbec. v baru navíc. odvykl jsem si. i o tom jsme si povídali a o dalších společných věcech. jak už to v situacích, kdy se ven přeci jen vypravím, rozpovídal jsem se nakonec docela dost, historka sem, historka tam… ale Lukáš je dobrý posluchač. a taky jsem ho občas pustil ke slovu.
je to čas roznášení obrazů. závěrečná vlna, která se zedla poslední den akce Proměnit obrazy na hudbu, teď vyplavuje své ovoce. pomiňme, že to není většinou ovoce, co vyplavují vlny. roznáším a zítra budu i rozesílat obrazy.
čekají mne další setkání. to jsem zvědavej, jestli ty lidi zase nepustim ke slovu…

Maruška už chodí do školky a Máše je líp. A Jůle taky. I díky tomu se na dnešek Máša konečně vyspala a měla celej den veselou a jiskrnou náladu. A Jůla taky. A teď, poprvá po asi čtrnácti dnech, spěj holky v ložnici. A já datluju v parádním pokoji u parádního stolu, kterému říkám Eisenstein.
Čas pořád letí jako blázen. Poskakuje po nečekanejch úsecích. Pak zase v klidu, táhne se jak stojatá voda. A najednou zase hop, je ti 45, máš ženu a dvě děti a řikáš si:

Zvítězil jsem!

Promažu prodaný obrazy a jdu spát.
Vžuuum.

Jako audioknihu teď poslouchám Stephena Kinga, která se jmenuje Billy Summers. A je skvělá. Zase. King umí bejt rutinér jak se patří… ale jednou za čas… vlastně mnohem častějš, než by mělo bejt u takovýho letitýho chlápka, co píše jak vzteklej, možný, napíše skvělou knížku. Někdy jen takovou dobrou. A občas je to jen jako nějakej lančmíd. A pak má taky asi čtyři nebo pět naprosto geniálních opusů.
Billy Summers patří, i přes naprosto generickej název, k těm skvělejm. plnokrevná gangsterka. sice mám pocit, že neustále potkávám nějaký postavy z Kingovejch starších, hororovejch knížek. což může bejt a asi i bude pravda… ale žánrově je příběh, alespoň zatím, gangsterka. znovu jsem dumal, čím, že to je ten King tak dobrej.
určitě to jsou například postavy. protože každou knížku zabydlujou trojrozměrný postavy se zajímavejma příběhama. a to nejen ty hlavní, ale taky spousta vedlejších, který se v knížce objevěj jen párkrát. většina prožila něco důležitýho, co je definuje. a King to umí vyhmátnout a na pár detailech nechat čtenáře zahlídnout velkou část životního příběhu zmíněný postavy. takže vás, teda mně, pak mnohem víc zajímá, co se s těma postavama stane.

chleba je snědenej. kočka Placka už dělá druhý kolečko kolem mne a Eisensteina. jako by mi chtěla říct, že je čas končit. že je ten poste nevyváženej. že bejt to kanoe, špička i s háčkem je pod vodou zatímco zadák se vznáší v povětří. takže má výhled, jak mu loď mizí pod hladinou.
nevadí. ještě bych chtěl dodat, pokud bych se k tomu snad nevrátil později.
měli jsme moc pěknou online schůzku s workshopisty z paláce Akropolis. jsou všichni šikovní, nadaní a talentovaní. někteří už to i vědí. těšim se na příští, osobní setkání.

jsem vděčný, že můžu žít takovej bohatej život
že se všichni pěkně vyzdravujeme
že můžu v teple a bezpečí našeho domova vysílat takovýhle malý intimní zprávy o světě uvnitř

o světě uvnitř chleba