polospánky

Mášu ráno vzbudila Jula už v pět, i s Maruškou pak všechny tři šly k doktorce a domů mi přišla zpráva, že jsou holčičky infekční, což znamenalo, že na Portáš v pátek nepojedem.
rozhodl jsem se, nést to statečně. když jsme se doma shodli, že bychom na hory mohli vyrazit v úterý, či středu, začal jsem obepisovat všechny zúčastněný.
to nebylo radosti.
krátce na to se ozval pan Čáp a já vyrazil do Vinoře pro Jeřabinu. Má teď frajerský černý nárazník, novou příčku, světlo, vypadá drsňácky. I s technickou a novou značkou to celé vyšlo bratru na 27, což je o dost míň, než jsem se obával, o dost méně, než v jakémkoli jiném servisu… ale pořád trochu víc, než bych teď přivítal.
Není to poprvý. Je na čase sedět rovně a uvolněně. Najít si dobrej prostor pro práci, nechat přijít nový myšlenky. je zajímavý, že v období, kdy je to třeba, nebejvá tak těžký, ten klid a tu rovnováhu najít a držet.

Maruška kašle míň. Julinka dneska víc. Teď ji slyším, jak vedle v ložnici chrmlá a Máša ji jemným hlasem uklidňuje. A Maruška tady na rozdělaným gauči chvilku oddechuje klidně a chvilku dělá legračně divný zvuky, ze kterejch mi srdce usedá. Je to panečku silnej koktejl emocí. Takovej neurotransmiterskej panák.

Ať už jsme zdraví. Snažim se koncentrovat myšlenky na tuhle jednu.
Škrabou mě čočky, jdu si je vyndat a asi rovnou vyčistit zuby. Rod Targaryenů nejspíš dneska nechám spát, možná během toho čištění zubů…
uvidim, ta Julie kašle, asi pudu spát, když by bylo později potřeba, střídat se u houpání… dobrou noc.

polospánky