Vedu bohatý život.
Ve studiu jsme skončili ve čtvrtek a v sobotu ráno mi začínal poslední víkendový workshop.
v sobotu jsme byli na výletě, v neděli pak na zkušebně nad Akropolí. Obě setkání zase byla super. Mám to velký štěstí, moct pracovat s tak talentovanejma a zároveň tak mladejma lidma, jako se na kursu sešli. Pořád mi sice přijde praštěný, že bych mohl někomu něco předávat, když jsem sám pořád ještě na prahu, na cestě, nebo ve dveřích. Ale koneckonců to probíhá recipročně. A sám jsem si to nevymyslel. A všichni zúčastněný jsou v tom konsensuálně.
Consensuella nápříklad. Taky pěkný jméno. A uplně ladem.
V pondělí mi přišla pokuta 6000 a půl roku zákaz řízení za kolouška. Tedy, abych byl spravedlivý, nikoli za kolouška, ale za to, že jsem naším vozem Jeřabina pokračoval po nehodě bez přední registrační značky a s nepravidelně rozbitým blatníkem, který mohl být nebezpečný, pokud bych srazil ještě někoho.
nepotěšilo mne to, co vám budu povídat. Finanční díru, kterou nám ty dvě, tři vteřiny a nebohý koloušek způsobili, se mi zatim nedaří zaplnit, i když se snažim znamenitě i úspěšně. Každá takováhle jobovka a pokutnačka naviac, akože Bože.
v úterý a středu jsme hráli Les sebevrahů na Štvanici a obě představení se vyloženě povedla. Ve středu navíc přijela Martina, která si před více než měsícem pořídila obraz výše mnohokrát zmíněného kolouška. Bylo to moc hezký a přátelský setkání, i když jsme se potkali poprvý v životě. “Takovou sílu má umění” rozšafně vykládám po popředstavným brčku. Jsem toho přemejšlení plnej. Pořád.
ve čtvrtek byl den dětí. Ráno jsem odvedl Marušku do školky, jsou to zase krásný rána, libuju si. A pak jsem pracoval a pak Máša přivedla holky z města a Maruška měla na obličeji namalovanýho parádního šavlozubýho tygra a pak šly ještě trsat společně na Bongo bombarďáka do Tržnice.
já maloval, dopisoval životopis, přepisoval texty do bookletu alba… a nakonec měl co dělat, abych to všechno stihl. Večer jsem totiž hrál s Alaverdi na akci, kterou jsem původně pokládal za narozeniny Člověka v tísni. Ale byly to několikeré narozeniny členů Člověka v tísni. A hlavně kamaráda Jelena.
když začali Alaverdi zvučit, z oken začali hulákat sousedi, což se vlastně nedivim. Alaverdi jsou až bizarně nahlas. Díky tomu nebylo slyšet hulákání sousedů a já si Alaverdí set po dlouhý době viděnej zase moc užil. I když, pravda, napřed jsem si musel vyrobit špunty z toaletního papíru.
bál jsem se, že ma tu divokost nebudu umět navázat. Ale i mně se hrálo moc hezky a tuze jsem si to užil. Ještě bych po hraní sežral nějaké buřty, které se mezitím grilovaly, kterých se během hraní ostatní přejedli… ale psala mi Maša, že má Maruška horečku, a tak jsem vyrazil domů.
má chuděra angínu, celej den hicuje a začala brát antibiotika. Tak tady zase vedle sebe ležíme v obýváku. Ani jsme se v tý velký posteli neohřáli, co, Mářo?
Je celá rozpálená a horečka jí kolísá. Není jí tudíž moc dobře, tak se tu o ní snažím starat, co to jde. Dnešní Jindřiščina a Jindřichova narozeninová oslava pro nás tudíž odpadla… a ruší se i víkendovej program. Všechno se neustále proměňuje pod rukama.
nejspíš to tak bylo celou dobu.
jen v dětství a pak, než nás přešlo, jsme si mysleli, že je všechno už leta stejný…
Neni.