Ještě chvilinku

Všichni spí. Maruška oddechuje tady v obyváku aka parádním pokoji, kde sedím já, otec Jakub u stolu, před sebou barevný papíry a za mnou žlutě svítí lampa na žlutý křeslo.
Julinka už se vedle chrula, ale teď je tam zase ticho, je skoro osm ráno, to nebejvá zvykem. Teď jsem možná zaslechl, jak si maminka Máša s miminkem povídají.

včera jsem se vrátil úplně zrychtovanej ze setkání Lesní školy, kde jsem absolvoval noční dýchací ponor ve větší skupině. Po dlouhatánský době, po třech letech možná.

poprosil jsem o podporu a zároveň se touhle prací chtěl odměnit za uplynulý náročný a velkolepý a převratný rok. A přesně toho se mi taky dostalo mírou vrchovatou. Bylo to přenádherný.

Pře ná dher ný.

A všude tam se mnou byly. Ty mý tři holky. Máša, Maruška a Julie. Takový lásky, takový něhy. Takový krásy.
odnesl jsem si, kromě mnoha věcí, který se ještě usazujou, i jeden kousek písňovýho textu, básničky.

v mým srdci
je náš byt
a v něm jsme my
všichni
včetně kočky

(i spolu s kocourem
co už tu není)

A v hrudi mi zůstal ten pocit obrovskýho prostoru, jako když rybím okem koukáš vzhůru a kolem mezi rozkročenejma nohama Eiffelovy věže.

V krku ještě cejtím ten úlevnej křik, se kterym se ke mně vrátila síla a kterej zněl, jako když zkreslenej zpěv přebudí signál.

Znova a znova se mi vracel moment, kdy naši Marušku nesu při natáčení klipu pryč z tý jeskyně, kde se v červenym světle filmařskejch reflektorů neustále sype jemňoulinkej prach a kde si ta moje holčička rozbila obě kolena, její kámo a hereckej parťák ji rozplakal ještě víc, když se na ni místo utěšování rozzlobil, že teď kvůli ní nedostane slíbenou odměnu, celej štáb byl nervozní a všichni chtěli, aby se dala do kupy, protože už padla tma a sněží a ten poslední záběr se natočit musí. A tý mý holce se řinou tichý nevysychající slzy a jen němě vrtí hlavou a drží se mě. A tak ji beru do náručí a nesu ji tim tmavnoucim lomem přes louže a bahno, nesu to tělíčko, kterým pořád jemně chvěje tichounkej pláč, nesu ji k autu, kde jako záchrana čeká bratr Technař. A držim ji, jako jsem nikdy nikoho nedržel.

A už jsou vzhůru. Všechny tři. Než jsem dopsal větu. Sláva. Krásný ráno všem

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *