Jesu

Ze čtvrtka na pátek jsme s Aid Kidem přespali u Miguela na Vápenné. Krásný dům a blízký okolí, v centru toho všeho semknutá rodina. Bylo nám tam moc hezky.
Teď jsme kousíček od Jeseníku, v jedný z malejch vesnic, co se v údolí propojujou s Jeseníkem. Ve kterém jsme kdysi, a není to tak dávno vlastně, hráli s Obří broskví před Priessnitz. Ještě si pamatuju tu kocovinu. A ten “obrovskej” kulturák, kterej jsem, při obou nákupech, ani nezahlíd.
my jsme stranou. V rodinný chatě s velkou zahradou. Ve spodní místnosti jsme si roztahali a prozapojovali nástroje, celej pátek na to padnul.
a od pátečního večera nahráváme. Jestli dobře počítám, máme teď rozdělaných osm věcí, první tři dny máme večer dvě, jednou i tři písničky. Ale třeba včera jsme se celej den pomaloučku posouvali s jedinou.
a když jsme šli s Kidem kolem třetí v noci spát, Tomáš se ještě mordoval s basovou figurou.
vstáváme čím dál pozdějš, čím dál pozdějš chodíme spát. A jde nám to dobře. Řek bych i moc dobře. Z útržků, co jsem nosil v hlavě a nebo v telefonu, stavíme nevšední stavby. Dělá mi to radost. Cejtim se v tom procesu tvoření hudby jako ryba ve vodě. A když zrovna nic nenahrávám, kreslim a dokresluju a píšu další kousky textů.

Veselé historky z natáčení

Stejská se mi po holkách. Klasika. Když si konečně udělám čas a prostor na kapelu, druhá půlka mýho srdce si stýská po Maruškách. Je to většinou takový to hezký a příjemný stejskání. Ale kámo, občas to zabere fest. Ti povim. Dobrej signál, že hledat do budoucna co nejvíc možností pracovat tak, abych mohl být často a dobře doma, k tomu všemu koncertování. Na dveře si to napiš, Jakube! poradil bych si, kdybych k sobě mluvíval. takhle stroze.
ráno jsme si telefonovali, děvčata se vypravovala do školky. A Maruška byla úplně nadšená a veselá a povídala do telefonu, až se mi to v hrudi tetelilo. Užívám si to tu, noc se ovšem těším i domů. Už jen pár dnů.

Marie na měsíci

můj bratříček Jiříček se po návratu z Aljašky a 14 dnech karanteny nechal vyšetřit na přítomnost Covid-19. Testy dopadly negativně, takže hurá. Bratr to oslavil tak, že se prý včera rozsekal na kole, má lehkej otřes mozku a zlomenou klíční kost. Je to borec.

druhej bráška, Jeníček, měl včera narozky. Jestli to spolu nějak souvisí, netuším. Každopádně, všechno nejlepší z Jesu

Borkovej župan day

Převčírem jsem dostal další dvě zakázky na obrazy a jeden dodělal a odevzdal. Včera mi pan Jan přivezl plátna a barvy, poslední modrou a bílou jsem použil na Pozorovatele a na obraz, na kterým jsou zatím jen modrobílý skvrny. Ale myslim, že na něm večer budou lidi, co seděj kolem ohně. Tak, jako jsme minulý a předminulý týden sedávali na Moravě.

Pozorovatele jsem prodal dneska ráno. A dostal další zakázku. Je možný, že se ze mě, tak nějak pod rukou, nezpozorovaně, stal malíř?
troufnu si na to? nebo už jsem si troufnul?

Od soboty jsme s Maru doma sami. Máme štěstí, že jsme se mohli účastnit několika krátkých výletů do přírody, Maruška se během dvou skamarádila s malým Teodorem Chramostou. Je vidět, jak moc je hladová po kontaktu se svejma vrstevníkama. A jak jí to dělá dobře.

moje maminka nám teď volá denně, aby nás zkontrolovala. Myslím ale, že se nám takhle ve dvou vede vlastně moc hezky. Řekl bych, že to bude o něco punkovější péče, než má Maruška od Máši. A taky se nám stejská. Ale za sebe si ten čas s naší holčičkou užívám.
zrovna hrajeme pexeso v posteli, Maruška má na sobě oblíbenej župan, co dostala od Borka z Vonoklas. Od Borka, co má dneska desátý narozeniny. Ve stejnej den, kdy je slaví Yvona Lucká. A taky v ten samej den, kdy se narodila Máša. Přeju vám všem hodně štěstí, zdraví, radosti a lásky.

Zpátky k pexesu

Warhorse

posledních pár dní jaem pracoval na zkušebním úkolu na pozici scénáristy počítačových her pro Warhorse, kteří před pár lety totálně zabili hrou Kingdom Come: Deliverance. Na Macu ji nerozběhám a tak jsem koukal na spoustu videí na youtube a je to teda velká paráda. A i když jsem teď vzrušenej zvýšeným zájmem o obrazy, pracovat částečně jako scénárista podobnejch věcí by mne moc bavilo. Práce mne těšila a měl jsem z ní fakt radost. Tak uvidíme.

jinak hodně chodímes malou Maruškou na procházky po okolí. Často na místa, kde Máša sama nebyla, nebo velmi dávno. Jako třeba včera, kdy jsme vylezli na kopec, co na něj koukáme z oken ložnice. A došli k velkolepý katedrální aleji, která se jako vystupující páteř velikánskýho Zvířete jménem Podzim rýsuje na horizontu.

tady jsem namaloval podle toho výhledu z ložnice obraz. Mám z něj velkou radost, nebyl jsem si jistej, jestli tu vizi dokážu přenýst na plátno. Ale podle mě to klaplo.

Vzhledem k tomu, že je pro Mášu vlastně hodně osobní, nejspíš zůstane doma. Ale už mám dva zájemce, pokud bychom se rozhodli jinak.

Medicine Buddha a Milovník Spirál, který jsem namaloval na větší plátna minulej tejden, už jsou prodaný. Mám z toho nečekaně radostnej a šťastnej pocit. Cejtim vděk, že mám takovouhle možnost pracovat… a že ta moje práce někoho oslovuje a láká.
I za to, že můžu bejt s Maruškou klidně hodinu a půl ma prázdným dětským hřišti a pokud chce, mohu ji houpat do aleluja.

jsem doma, a tak se počítám

jsme v pořádku na Jižní Moravě, užíváme si možnosti chodit ven, i toho, že tu jsme společně s Jindřiškou, že můžeme dělat oheň a opékat si buřty.
můj bratr a MAruščin strýc Jiříc se vrátil do Český Lípy z Aljašky.
vítej doma. tipnul bych si, že v létě si všichni uvidíme u pankáče na horách. Těším se.
Všem hezký dny

mALUJU

a píšu
a s MAruškou chodíme na podvečerní procházky. PRavidelně vychytáme slunce klonící se k obzoru, včera jsme pozorovali orouškované skejťáky u Stalina, dneska mávali na vlaky.
Jsou to dny velký blízkosti a pospolitosti.

Z povzdálí sleduju, jak se mají třeba MArasovi a pochopitelně mě láká, mít možnost většího pohybu v přírodě… a tak se možná na pár dní přesuneme na Jižní Moravu.
Budu pokračovat v malování a psaní.

Do toho se objevujou další zakázky… obraz pro drážďanskej Jazzklub Tonne i pro zájemce z řad blízkých i vzdálenějších přátel. Občas přemýšlím tak, že kdybych dokázal prodat deset obrazů za cenu tohohle jednoho, mohli bychom vyjít. Někdy to dokonce dává smysl. To, když se objeví další nečekanej kupec.
Dneska třeba jsem jeden obraz vezl předat.
Kdybych prodal za stejnou cenu dvacet takovejch, tak bychom vyšli.
Himl, sám se nemůžu rozhodnout, jestli je to nesmysl, nebo jak.

Do toho ale i klasické nabídky na textace. Což je místama zábavný a místama alespoň známý. Zatím se tedy držíme nad vodou a nějaký ten měsíc ještě udržíme. Což je dobré.

O víkendu jsem měl možnost, porozhlédnout se během nočního dejchání po svým nitru. A kromě mnoha různejch nedůvěr a obav a klasickýho větvoví neuróz, jsem uvnitř svý hlavy taky objevil jasně zářící jarní slunce, klidný a stabilní, jak jen jarní slunce může bejt.
A to bylo moc hezký setkání.

A teď zase zpátky do práce.
Psí krmení
A psaní…

dneska je taky superúplněk, napadá mě ještě v půl druhý ráno. dneska jsem napsal skoro tři stránky (i když velký kusy jsou velkým písmem) a končím až teď, kdy věty přestávaj držet po kupě…
dobrou

Podzimní pes

Podzimní pes je písnička z konce minulýho století. Hráli jsme ji jako pseudopunkovou vypalovačku s Obří broskví, kdysi mě za její text na hodině pochválil Jiří Šlupka Svěrák. A upozornil mě, že možná neni tak bezstarostnej, jak jsem si sám myslel.
po pár letech mi vlastně došlo, že má pravdu. A že to je vlastně i písnička o dětech rozvedenejch rodičů. A po touze po ideálním dětství.

znovu jsem tu písničku oprášil, když jsem houpával Marušku v manduce zhruba před rokem a půl. Udělal jsem demáč, kterej na ni dlouho působil jako zklidňující a rozveselující song. A pak jsme ji nahráli se Zvířetem.

Jana Stárková, její pes Lada a jejich přátelé pro nás natočili tenhle krásnej klip. Jeden z těch nejhezčích, co pro nás kdy kdo udělal. Tady je.

Děkuju

s láskou ho posílám přímo k vám

Koláče

Bez práce nejsou

O práci ovšem nouzi nemám. Dostal jsem nabídku a tak skládám hudbu pro webový vtipný seriál, aktualizuju si životopis a maluju na plátna. Pár použitých i prázdných mi poslala Jindřiška, pár běloskvoucích dneska přišlo jako dárek od kamaráda Honzy. Dostávám spoustu různých tipů a odkazů, stejně jako hned několik nabídek bezúročný půjčky v případě potřeby.

jsem dojatej. Děkuju vám moc. To je fakt hezký a trochu nečekaný. A hodně nadějný.
i tak jsem se včera i dnes vzbudil se solidním splínem z vlastní neschopnosti a budižkničemovitosti… což je naštěstí věc, se kterou už docela umím pracovat. A tak se to většinou během dne hezky zvedne.

učíme se v novejch rytmech. Odpočívat, pracovat, bejt. Jsem velmi šťastnej za ty dvě Marušky, se kterýma se všechny tyhle věci učim moc ràd.

taky jsem byl v televizi. V internetový televizi, ale zase tam byl živej Pavel Anděl, se kterym jsem se viděl naposled (a poprvý) tadyhlenc v roce 2007, což je dobrých 13 let.

tentokrát jsem do studia na Výstavišti dorazil pěšky s pedalboardem v ruce a rouškou přes pusu a nos. Bylo to celý vzrušující, trochu improvizovaný a pod tlakem a bylo moc hezký, bejt toho součástí. I když nebylo snadný v takovým šrumci najít potřebnej klid… a v druhým slotu jsem potřeboval kašlat a pak mi začala padat rouška… nebylo to zadarmo. Ale jsem moc rád, že jsem tam byl.

není nutno

aneb vstříc novým příležitostem
před chviličkou, zrovna když jsem se Svěrákem a Uhlířem zpíval, že Není nutno, na nějaký charitativní video, mi zavolal můj šéf a s omluvou mi řekl, že si mne v rámci úsporných opatření, které přicházejí se současnou situací, nebudou moci nadále dovolit.
Bylo znát, že ho to mrzí… a zároveň mi nabídl v rámci možností laskavý podmínky. A tak jsem mu poděkoval, dozpíval Není nutno, který pro mne mělo najednou dost specifickej šmak. A rovnou natočil videopozvánku na zítřejší online koncert, kterej půjdu hrát na Výstaviště, aby ho pak vysílali na stránce Koncert pro 10 milionů.
Jinak nevim. Je to ten vzácnej okamžik, kdy se věci zastaví.
A já nevím.
Kam a jak se pohnou dál