Výběrové dny

v pátek přijíždíme do Šemanovic až odpoledne, většinu dne odpočíváme ve stínu pergoly Nostalgickè myši. Maruška večer dostane teplotu, naštěstí se holky rozhodnou zůstat, protože to bylo nejspíš ze sluníčka a ráno je holčičce hej.

v sobotu instaluju. Společně jseme umístit 4 obrazy do kostela a pak už tluču po hřebíčcích do tvrdých zdí. Končím tak tak, zrovna se sjíždějí hosté. Rychlá a neformální vernisáž a pak víc než hodinové hraní, který mi dělá moc dobře, tuze dobře. Krásnej večer.

v neděli u Obršků v Jestřebí zkoušíme na Magnesiu Literu a je to moc hezký, bejt spolu a pracovat. Večer přesun do Prahy.

V úterý celej den na Nový scéně připravujeme a chystáme a zkoušíme Magnesiu Literu. Pŕedávàm cenu za překladový román. Místní technici mají všechno dost na párku a jako hudební doprovod jsme na chvostu zájmu i všech ostatních činitelů.
během přenosu ale všechno dopadne dobře. I když mne na začátku druhý sloky Černý najednou napadne: co když to zkazim? Zacejtim rychle se vzdouvající modrofialovou vlnu paniky. Ale podaří se mi nadechnout, vydechnout a je to pryč. Jsem tu a každej další tón, každý další slovo, přijde, kdy má. A taky že jo.

vracím se pozdě v noci a celou středu mi za ramenem vykukuje únava. Ale vyklube se to moc hezky, dokonce všichni tři s nadšenou Maruškou vyrazíme na koupaliště Na Petynku, který je poloprázdný. A je to paráda a Maru jektá zubama a nechce z vody.
večer ještě zajdu nad restauraci/kavárnu Styl a interier (hoho), kde màme sraz se Zuzanou Milulcovou. Což je megatalentovaná slovenská zpěvačka, na jejíž album Fúzie jsem přispěl dvěma textama. A jednu z písniček, se Zuzanou taky dneska ráno po sedmý hodině zpívám živě při procházce exteriérem Stylu a interiéru. Ambiciozní plán vypadà to vyšel moc pěkně. A klip k písničce Můj stín by měl být hotový v červenci… a nebo půjde s deskou v září.

no a když jsem se vràtil zpátky, poslala mi Bára Klimtová následující Recenzi Vřetena na Vltavě. Jsou to zkrátka plné, dokonale výběrové, dny.
Díky moc za ně.

V sobotu v Šemanovicích

Podivuhodný večer v malebných Šemánovicích zahájí v místním kostele v 17:00 koncertem Oldřich Janota.

Od 19:00 pak můžete v Nostalgické myši navštívit vernisáž výstavy Jakuba Königa. To jsem já, jak to kopíruju z Facebooku. A já potom, na stejném místě, odehraju druhý a závěrečný koncert večera.

Šemanovice si mne docela získaly. Jak tím speciálním místem, tak lidma, co tam žijou. Však jsem o tom mluvil tuhle na Proti šedi. Pokud máte volno, z celýho srdce vás zvu. Přes den si projdete okolní skály a údolí a od pěti v kostele pan Janota.

je sobota a nebo neděle

jak nechodim do práce
tak se to plete

zpívá v jedný písničce Martin Kyšperský. a má pravdu. když se vytratí základní struktura pracovních tejdnů, začne se ten čas tak zvláštně rozlejvat, přeskupovat. trochu jako o prázdninách. Mlha bezčasí, z který se najednou, nečekaně blízko, vynoří ostrý útesy kdysi tak vzdálenejch termínů.

teď sem na chvilku vběhla Máša, která jde s Maruškou k Marii Bláhovcové, pro roušku té naší malé sedmitečce. a už je zase pryč. Máša do práce chodí, zároveň taky kreslí knížku a tak se jí to rozlejvá zase opačným směrem.

posunutý podzimní termíny koncertů tvrdošíjně kolidují se slavnostním zakončením našeho „lesního“ studia. Což mi dneska podrejvá náladu. Měl bych malovat, na výstavu do Šemanovic. I na tu druhou, parádní, kterou jsem dostal nabídnutou v Boskovicích. Ale místo toho přecházim od jednoho rozdělanýho plátna k druhýmu a brumlám, jak je to nespravedlivý. Taky jsem si zrovna dozoomoval s naší učitelkou, chudák z toho tak není dvakrát moudrá.

Věřim, že se to nějak dobře poskládá.
Ale zrovna dneska mě to věření stojí nějak víc síly, než obvykle. Jesli víš, co myslim.

Vřeteno

neuvěřitelný se stalo skutkem. Dneska oficiálně vyšla u nakladatelství Paseka knížka Vřeteno.
Pokud byste si ji chtěli pořídit, neváhejte a učiňte tak prosím zde. Já mám velkou radost, sám úplně nevím, kam s ní.

Děkuju všem, co jste mě na tý dlouhý cestě postrčili správným směrem. Báře Klimtový za laskavou redakci, Filipu Hřibovi, za krásnou obálku. A především oběma svým Mariím, které mi daly sílu, prostor a hlavně kuráž, pustit se do takového podniku.

Zpívat s sebou

Zrovnma jsem udělal první krok k registraci na očkování. Trošku mne v tom před hodinkou popostrčil Michal Pařízek, kterýmu jsem dovezl obraz do FullMoonu. Zrovna jsem se vrátil a ještě než jsem pořádně uklidil do ledničky… himl, jdu to tam dát, ať mi to tu nezkysne všechno.
Lednice zařízena.

Byl jsem v televizi v Art Zóně, to jsem nakonec ani nestihl napsat, ani na to upozornit včas. Nevadí. Lze si to pustit ze záznamu, což je bezva, no ne?
Tak tedy, Art Zóna zde.

Taky jsem včera hrál v Kolíně a bylo to tuze legrační a dobrodružný. Akci pořádala Eliška Dvořáková, která už od dětských let zpívá s kapelou Kašpárka v rohlíku a teď i se svou vlastní Hele Eli. Její táta David Kašpárka vymyslel a je to moc zajímavý pán s broskvovým sadem.
Až na místě jsem zjistil, že nejde o jedno hraní tří hudebníků na třech různých místech. Ale tři dvacetiminutová hraní všech tří na všech třech místech. Takže to trošku připomínalo nějakou grotesku, kdy jsem s okšiltovkovaným mladíkem jezdil autem, plně naloženým zimníma gumama, třema kombama, mikrofonním stojanem a kytarou, úplně zacpaným Kolínem. Ten se teda chudák v dopravní špičce úplně dusí a to krásný město přes všechny ty auta skoro není vidět. Po přepravě vždycky rychle postavit, na dvacet minut se poniřit do tklivého zpěvu… pak se zase vynořit a dál.
I takovej je život umělce, řikám si.
A na tom nejdivnějším místě, na trávníku mezi pizzerií a ucpanou silnicí, jsem si v půlce setu všimnul, že slečna servírka, která se vyšla ven podívat, zpívá se mnou.

afterglow

dneska je Maruška poprvý po půl roce ve školce.
sumíruju si daně, který mi včera připravil, jako už po léta, Marek Lakomý. mám na dnešek neobvykle dlouhej seznam úkolů a jak se tím pomalu prokousávám, zlehka přibejvaj další…

1. května nám vyšla s KITTCHEN čtvrtá řadová deska PULS. Je to jako malej zázrak a přitom v tu chvíli maličkatej rozdíl pro nás, co ji už důvěrně známe. Shodou okolností jsme ji poslouchali v kuchyni u Aid Kidovy maminky, Ondru pustili z nemocnice dřív, ale zrovna během Valpuržiny noci vůbec nevypadal, že by mu bylo bůhvíjak. I tak to byl ale moc hezkej a intimní večer, možná o to víc, že neplánovanej. A deska vylétla do světa.
Jen si tak představuju, jak se dostává k dalším lidem. Zatím jakoby ticho po pěšině, krátký bezčasí, včera nám ale psal Michal Pařízek, že PULS vstoupil do žebříčku 200 nejhranějších tuzemských alb na iTunes na pozici 3#. Jestli tomu správně rozumím, je to skvělá zpráva.

Hrál jsem maličkej koncert na oslavě ve Slábcích na Rakovnicku. A bylo to parádní. Vzhledem k situaci to bylo velmi komorní, ale ten rozdíl, mezi online hraním a vystoupením pro živý a spokojený lidi, je velikánskej. Bylo to radostný a intenznivní. Dneska cejtím, jak mi to chybí. Postkoncertní afterglow.

Během minulýho měsíce jsem prodal zatím asi nejmíň obrazů za cvelou svou roční kariéru. Mám dojem, že to trochu souvisí se zrušenou výstavou v Kaštanu i s tím, jak nejistota, ohledně Covidu, pořád trvá. Taky se už do určitý míry vyčerpal trh, na kterej dokážu dosavadníma prostředkama dosáhnout.
Nakonec to ale dopadlo dobře a na poslední chvíli se jednak prodaly další obrazy, jednak dorazily peníze za ty už prodaný. A výstavu budu mít podle všeho v červnu v Nostalgický myši v Šemanovicích. Což by, v tuhle dobu, mohlo bejt vlastně super místo. Tak dobrý.
Chtěl jsem jeden z menších obrazů vzít do Stromovky a někam ho tam pověsit. Možná dva, tři, udělat takovou maličkou výstavu, schválně, jestli by to lidem spíš dělalo radost, nebo to někdo hned vzal. Ale když jsem to na procházce minulej tejden zkoušel, Maruška mě nenechala a vždycky rozjela strašnej mayhem, takže jsem musel obraz sundat a vzít ho zase domu. Dvakrát. Kámo.

A teď zpátky k těm daním. A seznamu.




V sobotu jsem měl hrát na svatbě

Ale když jsem to minulej tejden ověřoval, ukázalo se, že ze svatby sešlo. V sobotu jsem si plánoval, že to bude aspoň hezkej nadpis postu, ale když jsem se k psaní dostal, nemohl jsem si na to vzpomenout.

dneska jsem byl po dlouhý době na endokrinologii. Ukázalo se, že činnost mý štítný žlázy je zase zvýšená. A tak budu muset brát znova léky. A tak se trochu bojim, že zase ztloustnu. Ale hádàm, že to je i v mejch rukou. Včera jsme si kupříkladu krásně zaběhali s panem Vaňkem. Takže i v nohou.