VOX

Dneska mi vybouchnul VOX.
Je to sice trochu dramaticky řečeno, ale technicky a tak nějak emočně to sedí.
Vox AC15 jsem si pořídil za první nebo druhou výplatu ve Vodafonu, kam jsem nastoupil po civilce. Přišel mi tehdy do práce do budovy Na Vinici a nesl jsem ho do tehdejšího domů Za Poštou… donesl, rychle vybalil, zapnul, kombo se vypnulo a bylo.
Trvalo pár dní, než se ukázalo, že to byla pojistka.
To bylo v roce 2005. Takže je se mnou tohle odrbaný kombo 15 let.
AC 15, haha,
Třikrát bylo přelampovaný, párkrát vyspravený a až letos jsem ho naněkolikrát vzal na generálku, protože znělo, jak když je pořád zkreslený a v jednom kuse bzučelo.
Po první opravě se některý neduhy vrátily. A tak jsem ho dal spravit znova a teď už od prvních hraní po první uzavírce, hraje krásně a razantně a tak dále…
A dneska ve dvě třicet, dozpíváváme s divadlem LEtí společnej tón, já se všem jemně ukloním, poděkuju za hezký rozezpívávání …a najednou se, jakoby z několikaproudý ulice za oknem, ozve rána jako kráva… a pak to začne tak divně prskat a to prskání je naopak velmi blízko, určitě v místnosti, pod oknem, tam co stojí mý kombo… z kterýho se linou proužky bílýho kouře…
Tak jsem kombo vypnul, vypojil ze zásuvky…
Ale proužky bílýho kouře z jeho nitra stoupaly dál…
Museli jsme sehnat hasicí přístroj a odmontovat zadní desku, aby se ukázalo, že pod posledníma zbytečkama kouře, něco explodovalo uvnitř elektronický části mýho letitýho VOXe. Jednotlivý kousky toho cosi, rozmrdaný do nejrůznějších částí, mezi tištěný obvody, kabílky a další čert ví co je to za věci…
Normálně přikládám foto

Slávek Šámal říká, že bouchl filtrační kondenzátor. Chápeš?

Tak jsme vyvětrali…
Přepojili kytaru do místního aparátu… a jelo se dál.


divadelní představení Les sebevrahů se pomaličku skládá dohromady. a je moc hezký bejt u toho.

Od devíti do půl druhý jsme vedli s Mášou workshop Jak správně psát. A bylo to moc hezký. Bavilo nás spolu přednášet a mluvit o psaní. A přítomné dámy a pána, zdá se, bavilo s náma o psaní mluvit a psát…

Je to bohatej život.
Září a říjen jsou skutečně plnotučný.
Mám rád i Kremžskou.

první podzimní stručník

vyrazili jsme nakonec i s Maruškou na návštěvu na Kudlov k manželům Čermákovým. Měli jsme se tam všichni tři jako v bavlnce.
jako ve zlaté bavlnce vykládané lahodnými brilianty.

předminulej pátek jsem před Zlínským zámkem hrál na střídačku písničky s Martinem Evženem Kyšperským. Moc se mi to líbilo. Vyzkoušel jsem úspěšně krásnej novej efekt od Red Ant, kterej se jmenuje Indigo a je parádně modrej… a taky se mi vyrval z kytary ten šroub, co na něm drží pás. paráda. koncert jsem dohrál v sedě, Martin se kolegiálně přidal.

minulej pátek jsme hráli se Zvířetem v Litomyšli v klubu Kotelna. Bylo to na sezení a v klubu bylo dohromady třeba 60 lidí. Ale všichni jsme byli moc spokojení a š’tastní, že můžeme hrát. A že jsme spolu.

V sobotu jsem odjel do lesů, přivítat svýho kamaráda, co se vracel z meditačního ústraní. bylo to moc krásný, bejt zase na tom svatým místě, bejt tam s Maruškama, moct se zapojit jen tak letmo přes den, kde jsem loni kmital… a pak si přivstat a čekat, až se s z mlžnýho lesa vynoří jedna postava za druhou…
velkej vděk

včera jsme si udělali malou neděli
jinak máme dny našvihaný prací a programama… já chodím do divadla a začal jsem zase pomalu malovat… a Máša píše scénáře a natáčí Tattoo polepšovnu a spolu se snažíme co nejlíp popečovat to naše děťátko milovaný.
Děťátko milovaný se má čile k světu. Vypráví, zažívá, zkouší, objevuje… je krásný bejt u toho.

Ve vzduchu je cejtit podzim.
Dneska jsme postávali před MeetFactory, kde teď zkoušíme s divadlem… a už si to nešlo s ničim splíst. podzim je tady.
tak opatrně…

Cibulová marmeláda

Máša dneska udělala z hromady cibule pořádnou sklenici cibulový marmelády. Dlouho ji mám rád, ale dneska jsem z ní uplně vyřízenej.
I když to platí pro obě, teď myslím tu marmeládu.

Zrovna ji pořádám, vrchovatě namazanou, na včerejší pizze. Je to žrádlo. Kámo.

Měl jsem dnes moc hezký hraní v Kaštanu, na narozeninách UNI a FULL MOONu. Potkal jsem tam spoustu dlouho neviděnejch. Povídali jsme si. Hodně z nich se mě ptalo na vernisáž… která byla taky parádní. Brzo snad víc, kdyby ale ne, aŤ pro budoucnost zůstane zachováno, že to bylo bezva.
Popravdě jsem teď po tom třítýdenním nasazení trochu praštěnej palicí… ale cibulová marmeláda tomu dost pomáhá.


A když řikám pomáhá, tak tim myslím tam dole.


Začalo zkoušení s divadlem Letí. Po letech se potkávám s Honzou Hofmanem, poprvý osobně s Kashou Jandáčkovou a Aničkou Linhartovou… používaj tenhle starej vtip, co jsme si říkávali se Sísou, Xindlem a Fiksu tehdá, když jsme psali Comeback.
A když řikám psali…

Zkoušení mně baví. Trochu se bojím, že nebudu mít na nic čas a že toho bude moc. Ale jednak mi trochu odlehlo po té vernisáži… lze to dokázat. Lze to zvládnout.
A jednak, čert ví, jak to vlastně s tím letošním podzimem, potažmo příštím jarem, bude.
během dnešního festivalu jsem si povídal třebas Michalem Pařízkem, kterej to vidí dost černě. Tak uvidíme.
Tolik k dnešnímu krátkýmu zápisu.
Ahoj

dům v jabloních

zažili jsme zase spoustu věcí. splynulo by to v ten mohutnej tok života, tak jen zaznamenám…
– navštivili jsme Marasovy ve Smilovicích. vyrazili jsme sami dva s Maruškou na jedno přespání a bylo to zase moc milé. Roztahal jsem si po trávníku 3 velký plátna a polejval je vodou a barvama. koupali jsme se v rybníku, opejkali buřty a druhej den se zase zabalili, rozloučili a hurá zpátky do Prahy.
– paní doktorka si prohlídla flek na mý noze, kterej hodně připomíná ten z loňskýho leta z Boreliozy. dostal jsem antibiotika na dvacet dní, jen to hvízdlo.
– Matez s Vlastou nás pozvali na večeři do restaurace Na kopci. A my, hlavně tedy Máša, je zase na imerzivní představení Dům v jabloních, který se odehrávalo ve vile nad Smíchovem. Bylo to zase parádní. Krásnej dům, super detektivka, moc jsem si to užil.
– dneska s Maruškou napředposled do „starý“ školky. máme tu cestu hezky najetou. těším se na tu novou.
– pracovali jsme s Mášou z Cobry, pak jsem pokračoval doma v psaní a malování, nakonec jsme se stihli potkat ještě s Aid Kidem a kromě výběru společnýho dárku pro Blanku i dim sum knedlíčky z Dim sum spotu. Nejvíc mi utkvěla mango habaněro omáčka, která byla tak pálivá, až jsem začal škytat. ale jen na chvilku a pak už jsem byl imunní, tak bezva…
– když Marušky přišly z vycházky, uložil jsem další kus Vřetena, které mi teď jde zas psát trochu pomalejš. a pak jsme si dali pizzu. a já úplně neplánovaně vyrazil na nového Nolana – Tenet. Přesně podle předpovědí bych si ten film potřeboval dát ještě nejmíň jednou. Je to umně spletenej hlavolam, poskládat si příběh je práce na další tejdny a shlídnutí. Dobrá práce. I když musím přiznat, že Počátek či Interstellar mě vzaly za srdce ještě o kus víc. Zážitek ovšem parádní.
A do příběhu Vřetena mi to i přes styčný body nezasahuje, tak bezva.
– a teď ještě chvilku psát, do misky mangovou zmrzlinu Billa s mraženýma malinama. Venku za oknem pořvávají pátečníci.
– jestli chci zejtra nějak rozumně fungovat, užít si veselí s Mruškami i zahrát něco krásnýho na Blančině oslavě, (a zůstat přitom všem hezky v klidovým režimu…), měl bych vyrazit spát.
V hlavě se mi třeba znovu otevřou ta schodiště a velkolepé terazy Winternitzovy vily… a třeba se mi podaří najít vzácný a unikátní umělecký skvost, Dům v jabloních.

letí to, letí

strávili jsme minulý týden s děvčaty den a noc v překrásný Valdštejnský Lodžii se Simonou Babčákovou a jejími přáteli při vymejšlení nových věcí.

ve středu moc hezký koncert v Olomouci s Aid Kidem, posezení na velký zahrádce u starýho letního kina, hotel, ráno vlakem zpátky…

ve čtvrtek den, koupání a spaní pod širákem v přechodným domě u Amelie, kde Marušku pokousali komáři tak, až si všichni myslí, že má neštovice. chuděra byla celá flekatá, pořád vklastně trochu je. ale v Berounce s křidýlky plavala statečně a neohroženě. nějaký opravdový plavání by jí jistě udělalo dobře.

v sobotu parádní koncert se Zvířetem v brněnským Kabinetu Múz. vedro jako v peci, vyprodáno, neuvěřitelná energie a síla. miluju to. A mám moc rád i hraní a felení v Kabinetu.

Podařilo se mi předat i dva prodané obrazy a plakáty, takže to vypadá, že společně s naspořenými penězi ze začátku měsíce, vyjdeme i během srpna. To je super a skvělý znamení.

V neděli jsme se přesunuli do Jeseníku k Migovi, kde Máša absolvovala noční dýchání, abych si další užil z pondělí na úterý, tedy na dnešek, já.

kromě práce jsme se koupali v hlubokém lomu, opékali haloumi sýr, spali v maringotce, hráli si s dětma a bečeli na berana a kozy.

Dneska jsme dlouze na několikrát jeli do Prahy. Stavili jsme se na návštěvě u Tomáše Neuwertha na chalupě, kde jsme nahrávali s Kittchen. Teď tam byli s Kamkou, Emou a Štěpánkou na prázdninách. Holky už jsou velký slečny. Je to úlet. Před dvěma lety to byly ještě děti. Řek bych. A pár let před tím úplně.
Teď má Ema hlubokej hlas a obě dcerky už přerostly maminku, jen to hvízdne.

V Hradci Králové jsme stihli smažák a pak domů… cesta nám zabrala od 11:00 do 18:00, ke konci už jsem byl docela utahanej a nepříliš vrlej. vznikla z toho ale moc zajímavá a přínosná debata, když jsme přijeli dom.

Holky šly spat a já ještě projel scénář hry, kterou chystá divadlo Letí a ke který budu dělat hudbu. Sotva jsem ho dočet, režisérka Kasha poslala novou verzi.
Taky jsem zrevidoval zrevidovanou povídku pro Paseku. Všechny navrhovaný změny jsem přijal, Bára je super šikovná editorka.
A teď? Teď jdu spat,
dobrou

venku se potichu rozpršelo

na svatbě

včera jsme byli celá rodina na svatbě Ondry Zátky s Andrejkou Jarolímkovou. Dost se mi hodí, že se teď bude jmenovat Zátková, protože zrovna na její příjmení mám slepou skvrnu, když na koncertě představuju kapelu.
Byla to moc hezká svatba.
Četl jsem během obřadu pár slov, který jsem čudlal do telefonu večer předem ve Stromovce, zatímco z LMB Open Air duněli PSH. Samotného jsem se tím dojal a rozplakal. Naštěstí se přidali i sami manželé a tak se to tak jako zakamuflovalo.
Obřad byl ve Vile Pelé, oslava Na Sklamníku. Což bylo nečekaně pěkné, i když se zpočátku zdálo, že na místech venku bude málo místa. I uvnitř bylo ale dostatek prostoru, takže se nakonec vsichni vešli. A jídla, takže se všichni přejedli, jako třeba já, hned na začátku.
Odbjížděl jsem s Maruškou Stromovku, když to na ni začalo být dlouhé. A vypil asi tak dvanáct, nebo třináct velkých Kofol. Potkal jsem mnoho blízkých a dlouho neviděných přátel, už je mi žinantní tohle slovní spojení používat, protože většinu přátel vídáme fakt vlastně docela málo, takže jsou dlouho nevidění skoro všichni, včetně těch, se kterými se vídáme „hodně“, jako je třeba Aid Kid.
Je ale vidět, že jak je Maruška větší a společenštější, stáváme se i lákavějšími a platnějšími spoluúčastníky společných veselic.

Byla to krásná svatba.
Daal jsem Andrejce s Ondrou obraz, který si přáli. A měli z toho fakt velkou radost. Takovou, až jsem v rozpacích šoupal nožkou a rozhlížel se kolem.

Dneska jsme měli jet za Simonou Babčákovou do Valdštejsnké lodžie, ale nějak se nám oběma nahrnuly další práce. A únava ze svatebního veselení… že tam pojedem až zítra ráno.

Dobrou dobrou