Minulý týden jsme zase byli v Jeseníku s Tomášem a Aid Kidem. Potřetí během půl roku, tentokrát nazpívávat zpěvy. Nic jiného už jsme nedohrávali. A i ty zpěvy nakonec leckde zůstaly z prvního či druhého týdne.
Zároveň se ale hodně aranžovalo a vyhazovalo a písničky začínaj vylejzat. Byl to krásnej čas.
Znovu tak nějak podtrženej steskem po domově.
Tenhle týden jsem od rána, skoro do večera, v divadle. V pondělí měla být premiéra představení Les sebevrahů, ale nakonec se všechno posouvá na neurčito.
Soubor ale maká, jako by se všechno mělo stihnout. A tak makám s ním.
Je moc hezký, pracovat zase s Hofym, Honzou Hofmanem, kterej si odminula nechal narůst knír, jinak vypadá pořád dost stejně. A pořád je tak sympatickej, chytrej a pohotovej, jako si ho pamatuju ze Zločinů, žen…
s Aničkou Kameníkovou, která hraje druhou hlavní roli, jsme se doposud potkali tak, že načetla knížku Dívka, který si říkala Tuesday, ke které jsem dělal hudbu. S Hofym jim to parádně šlape a taky je moc šikovná.
Celý představení vlastně neslezou z pódia… a je parádní vidět, jak se jim koncentruje výraz, jak se usazujou povedený momenty. tu schopnost, naučit se obrovský množství textu jsem zatim nepochopil.
A to pár řádků taky mám. Zatim je čtu.
No, bude to napínavý.
Těšim se.
Doma teď tedy moc nejsem, užívám si blízkost obou Marušek, když jsme tu spolu. s tou menší koukáme na Tlapkovou patrolu a Potkali se u Kolína, zatímco ta větší, který čím dál častěji říkám „maminko“, maluje na tabletu ilustrace. včera jsme šli do školky. a pořád si nedovedu odpustit uspávání, i když už jsme se dávno shodli na tom, že Marušku budeme trénovat samotnou.
republika se zase pomalu uzavírá. nám se zase posunul předposlední termín dejchacího workshopu, odpadlo pár koncertů na Palmovce a v Táboře…
bude to asi zajímavej podzim
a zima
držim nám palce