Les sebevrahů jsem napřed odmítl, kvůli tomu, že jsem na něj neměl mít čas. Dlouho jsem se podzimu dopředu obával… ale nakonec odpadly přesně ty akce, který mi mělo divadlo komplikovat. A zatímco všechno ostatní se zrušilo, my jsme jako zázrakem mohli pokračovat dál.
Většinu generálkovýho tejdne jsem trávil zalezlej na svým místě v kulisách, odkud většinu představení hudebně doprovázim… člověk tam musí bejt trochu skrčenej a vlastně celou dobu sedět na zemi, před sebou jsem měl pedalboard a telefon, z kterýho jsem hrál… a Divokost – cigar box od Honzy Fice z Red Bird Instruments.
A seděl jsem tam od rána od deseti, často do večera, taky tak nějak.
I kdyby Marušky byly v Praze, vůbec bych se s nima neviděl. A zkoušeli jsme a pilovali. A v pondělí skutečně proběhla premiéra, na kterou přišli jen lidi z divadla, co už byli na zkouškách… a pravda, asi dva kameramani… představení jsme odehráli a moc hezky se povedlo.
Včera jsme ještě v jeho kulisách natáčel s Aničkou a Honzou, který v Lase hrajou, a s Ondrou Matajem, první klip k novýmu Kitthenovi. A bylo to moc hezký a taky jsme si celkem mákli.
A pak jsem si složil věci a šel noční Prahou, tak jako předchozí tejden a něco, dom.
A byl konec.
A čau.
Dneska jsem dopoledne odjel na Ohradu a nechal se od Nayany potetovat. Původně jsem chtěl maličkýho buddhu na zápěstí. Mám obrovskýho přes celý rameno. A v jeho hrudníku plápolá černý slunce, který vzniklo z mýho úplně prvního tetování.
Seděl jsem tam a Nayana další skoro čtyři hodiny tetovala a tetovala…
domů jsem dojel po pátý a dozvěděl se, že se od zejtřka zase skoro všechno zavírá. Jsou to zajímavé časy, ten rok 2020.
Díky, že jimi můžem proplouvat v pořádku a společně. Děvčata se zítra vrací domů, už se jich nemůžu dočkat.