Převčírem ráno jsem cestou z Vinoře napsal na Facebook tenhle status:
Sólistovi, či dvojici, která se rozhodla otestovat, nejspíš svým požehnaným zadkem, pevnost čelního skla našeho rodinného vozu, bych chtěl poděkovat za neplánovaný výlet k panu opraváři, osvěžení vztahů s naší pojišťovnou a možnost, vrátit se z těch svých nadoblačných výšin, kde se celé dny stejnak pohybuju, zpátky na zem. Strávit celé 4 a půl hodiny, které je naše dcerka ve školce, malováním, by bylo tradiční monotematické mlácení prázdný slámy. Takhle se podívám do světa i mezi dělný lid. Pojezdím autobusem s nerudným řidičem. Profrčím metrem. I se trochu projdu.
Sklo teda při testu nevydrželo, ale to jste asi zjistili hned.
Pokud šlo při testu zároveň o kopulační akt, nechť vám to Pán vrátí na dětech.
Odpoledne mi volal pan Čáp, že auto byli kluci projet, a že to vypadá, že kromě okna a oleje, že budou možná muset měnit ještě převodovku, ale to by bylo dražší. A taky ž jo, navečer mi skutečně potvrzuje, že to bude asi sedmnáct. A že to bude do zejtřka, teda jako do včerejška. Ale že se mu neozval pán z Generalli pojišťovny, kvůli vyfocení skla, aby ho mohl nechat vyměnit.
Pán z pojišťovny se ozval až včera odpoledne. Vyžádal si pečlivě všechny údaje i kusaje, které jsem byl den a půl před tím nadiktoval jeho kolegovi při sjednávání zahájení pojistné události i kolegyni následujícího rána. a prý se k vyfocení dostane až zítra. tedy dnes. snad dopoledne. tedy v době, kdy jsme už měli být na cestě k babičkám do České Lípy. na mou odvážnou otázku, zda neměla být pojistná událost vyřešena do dvou pracovních dní, odpověděl, že on ji dostal k řešení až dnes. tedy včera.
zhruba předpřipravený plány se zase kompletně sesypaly, maminka teď v Lípě čeká s husou, nebo kachnou, nebo co se to rozhodla připravit. a já čekám doma, až se mi milostivě ozve pán, kterej má nějaký mý plány, časovej rozvrh, pracovní povinnosti i fyzickou a mentální kapacitu, totálně na párku.
Marek Ztracený vyprodal ne jednu, ne dvě, ale hned tři haly v Edenu.