Dost je dobrý mít blog.
Jednak si člověk má kam zaznamenat drobnost, která nemá výnam. Ale když ji pak objeví po letech, těší se z ní, jako ze zašlý fotky.
Taky je to místo, kam můžu vylejt svý brblání a utřídit si myšlenky, když mě něco trápí a žere.
Sem tam sem fouknu jakoby náhodou tip na nějakej dárek, co bych moh dostat. Teď zrovna mám všechno, co bych si moh přát. Ale příště třebas…
No a taky si můžu vytvořit okruh přátel, taky bloggerů, jejichž stránky budu sjíždět každej den a těšit se z jejich zašlejch fotek a drobností, vylitýho brblání a přání a tužeb a radostí. V současný době mám takovej okruh bloggerů tadyhle s Marasem. Už tuze let naše dva blogy koexistujou vedle sebe, občas se doplněj, občas rozejdou… oba jsme o ně přišli částečně díky našemu providerovi Petrovi. A hlavně je to pěkný čtení.