Po mi nu tá ch

…včerejší den byl naplánovanej po minutách
– asi 390 jsem jich strávil v práci, jeden call se Slovenskejma kolegama a omrknout vstupní školení, abych se ho mohl příště účastnit aktivně
– přesuny s kytarovým dvojpouzdrem nacpaným kytarou, kompem a 30 knížkama, jsou o něco míň komfortní, než pamatuju… chybí mi kufr Gustav, přivykl jsem ježdění autem (cca 40 minut)
– povídání s Bárou o možnejch budoucích knížkách mě naplnilo radostí a nadějí  (slušných 96)
– během zkoušky s Aid Kidem jsme došli ke dvěma hezkejm verzím Sestry a Pod Prahou. Nějakej čas jsem takhle nezkoušel. Měl bych si pořídit špunty do uší. Chtěl bych docela, aby ty koncerty s Kidem byly nahlas. (150)
– taxíkem jsme přejeli k nám, ještě, než jsem se s obří kytarou nasoukal dovnitř, stihli jsme vzpomenout bylinou pana Jaroslava Čermáka staršího… (7)
– Máša doma připravila vynikající kapustový placičky *, který jsme snědli a pak si povídali… (196)
– a pak jsem začal odpadat a rozloučil se a usnul. že někdy budu ukončovat večírky kvůli tomu, že jsem moc ospalej, to bych si nikdá… (doplň)

* denně nová věc:
kapusty na tenkou placičku potřebujete (prý) velmi mnoho. vzpomenout na matky a nejstarší dcery, které v minulosti vařívaly kapustu pro svou rozvětvenou rodinu… při přípravě oběda jí musely vyskládat celé metráky… tak proto ty venkovské stodoyl! proto ty starodávné obrazce na planině Nazca!
Všechno kvůli kapustě

2 komentáře u „Po mi nu tá ch“

  1. ta tajemná věž na obrázku je taky kvůli kapustě?

    1. Ta je tam, prosím pěkně, abych dobře vysvětlil, o čem chci napsat další knížku…

Komentáře nejsou povoleny.