Tušil jsem, že to z oběda v Medite v Mariánských Lázních budeme mít na natáčení posledních kousků zítřejšího Highlighteru tak akorát. Ale takovouhle knopovku jsem nečekal. Až jsem se z toho, na posledních světlech před dojezdem, celej rozesmutnil, jak furt všude jezdim na poslední chvíli, protože toho mám moc, jak furt někde drtim kilometry, dohánim zpoždění, nebo vstávám nebo makám do noci. Ach já.
Ale natočeno jsme měli hned.
Dali jsme si u toho kafe a koláčky a popovídali si v rychlosti.
A Linda to už střihla a zejtra pošle.
A bylo to zábavný a nakonec jsme se, už sami, s Maruškami, podívali na posledního Shreka. A když jsem pak to naše milostné děťátko uspal, ještě jsme sjeli dva díly Umbrella Academy.
A pak, těsně před tím, než šla Máša spát, proběhl do ložnice kocour, což znamená, že musím nechat pootevřené dveře, než Foum i Placka, která se k němu připojila, zase vylezou.
Jinak budou škrabat a budit spící.
A já to měl tak vymyšlený, že si dopiju Matéčko a pak vyčistim zuby u Love, death & robots na Netflixu.
Takhle si budu muset vzít sluchátka, kvůlivá střelbě.
A jít si pro ně tiše…
Zkrátka taková ta svoboda pohybu se mi komplikuje, co vám budu…
Zároveň je zajímavý sledovat, jak je celá ta komplikace jenom v mý hlavě.
Přesně takhle jsem jako malej mockrát usínal a poslouchal televizi nebo rádio pootevřenejma dveřma od rodičů. Na návštěvě. Ó jé. Zalomil jsem to při sledování pohádky a čau.
A když mne něco vzbudilo?
Tak jsem většinou zase hnedka usnul. Patří to k mejm fakt milejm vzpomínkám, tohleto usínání na hranici kolektivu. Ještě tak mít krb nebo kamna a moct sledovat hru plamenů. Zabírám.
A když na to nahlídnu tahle, celý tohle večerní nedělní nepohodlí, stejně jako nepříjemná vzpomínka na výkyp ve voze, povoluje. Rozpouští se a rozmejvá do světlejší a světlejší barvy.
Jako když vám někdo masíruje dlouho zatuhlej sval
Jako když se tělo, zaťatý, zvyklý v očekávání nebezpečí, konečně začne uvolňovat. Protože je na dobrým a laskavým místě.
Víkend v Marienbadu, koncert v Chebu i vystoupení v Eccentric clubu, všechno to bylo báječný. Obě písničky minulýho tejdne mi pořád zněj v hlavě, mám z toho fakt radost a děkuju.
Uběhlo skoro půl hodiny
Kočky, zdá se, si ustlaly v ložnici. Začíná se do mě zavrtávat chadno, půjdu si teda pro kartáček a uvidim, jestli si vůbec stihnu dopít to Matéčko. ještě, že má víčko.