neděle

s Maruškami si většinou voláme ráno a večer. v obou případech už holky ležej v posteli, ráno maj dobrou náladu a jsou většinou tuze veselé, večer už jsou obě unavené a tak to Facetimování bývá občas dost dobrodružný a někdy i trochu náročný. Ale pořád je to skvělý, že takový propojení existuje. Jsem za to dost vděčnej.


Dneska ráno jsme si s veselou potvrdili, že už nám z těch tří tejdnů zbejvá poslední. Zpíval jsem písničku Kočky se ničeho nebojí a Maruška do toho tančila, vyprávěli jsme si, co budem dělat, až se potkáme a jak se na sebe těšíme.

Venku přes noc nasněžilo, i teď se snášej drouboučký lehoučký vločky. Sjel jsem do Sedlčan na nákup, místní Billu už mám docela projetou a dneska tam prakticky nikdo nebyl. Takže dost ubylo kličkování, abych se s nikym moc nepotkal. I když ta moje radioaktivita už bude tyhle dny na vážně velmi nízký úrovni.
A já mám zásoby nejmíň do středy. Takže paráda.

A dneska už nikam nejdu. Budu jenom malovat, psát a hrát. Neděle jako z partesu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *