zpátky na venkově

v Praze jsme přespali dvě noci, dneska ráno jsem oběhl doktora a poštu, naložili olbřímí nákup z Rohlíku a kočky a celý ten náš cirkus, naložený v autě jménem Jeřabina, vyrazil směr jižní Morava.

je tu blato, ale klid.

k čemu klid? divil bych se ještě před pár lety.
teď tu spoko sedím ve vyhřáté kuchyni, jak místní říkají i jídelně, což chápu, taky to dělám. a střídavě pracuju na hudbě k Aloisi Nebelovi a střídavě se pomaličku probírám tímhle postem.
město je hektický, všechno to tam pořád pulsuje. Ve dne, v noci. Jen už si to neuvědomujeme.

Tady, když přejede po setmění auto, je to velká událost. Dole ve vesnici ho zastavěj, osádku snědí a použitelný díly vozu namontujou na obřího robota, kterým chtěl v roce 2025 vyrazit napřed na Brno a pak, pán Bůh dá-li, i na Prahu.
Tím tempem, jakým tady ale jezděj auta, to nevidím dřív, jak 2033.

Komentáře nejsou povoleny.