převčírem jsem neplánovaně hrál před Ruskou ambasádou v rámci aktivity Tábor solidarita. Když jsem se tam kolem 12 stavil, kontaktní osoba Katka Dudová mi řekla, že v pátek měli komité a tam se dohodli, že místo osquatujou. A že teda neví, jestli odpoledne bude centrála, to oni že čekaj, jestli se někdo nabalí. Ale ať přijdu zahrát, že to bude super.
podhoubím se rozeběhly zprávy. A za chviliu už mi píše Aid Kid, že Katce, svý bejvalý holce, jede pomoct to tam technicky nějak pofackovat. A sám se přes Facebook ozval Kuba Vedral z Art Promethea a půjčil jak centrálu, tak ozvučení…
Byl to samosebou zmatek, když mne Blanka i s kombem a věcma přivezla na místo, bylo na místě spousta policejních aut a lidí… centrála i zvuk na cestě, tak holkám píšu, že to jistě aspoň hodinu potrvá. Abych pak o deset minut později začínal improvizovanej set s luxusním diy stojanem z větve, židle a lepící pásky. A bylo to moc hezký hraní a i ty Marušky to nakonec stihly. Silnej zážitek z rodu netradičních.
každý ráno se napřed koukáme, jak se drží Kyjev. Jsme napjatý a nervózní, na mnoha úrovních přešponovaný jak kšandy. Ukrajinský prezident Zelenský se během pár dní bezprecedentní Ruský agrese stal z ničeho nic asi nejsympatičtějším chlapem na planetě. Děvčata z pražsých intelektuálních kruhů si na sociálních sítí libují, jak je sexy, jak v roce 2006 vyhrál Stardance, pak, že oproti ostatním politikům jako komik začínal. Tak mu na dálku fandíme. Posíláme peníze. Hraju humanitární koncerty. Další je 2. 3. v Crossu, kde budu hrát někdy po devátý večerní.
debaty o dění na Ukrajině se včera ozývaly i během procházky po Divoký Šárce, na kterou jsme v neděli dopoledne vyrazili s Maruškou. Byla to okouzlující, mrazivě studená procházka. Za ruku s malou holčičkou kontinálně mudrující o všem viděném.
odpoledne přijel mocný děd Jindřich, stavila se i babička Marie… z plánovaného převzetí vnoučete na den či večer se nakonec vyklubala procházka a dlouhé povídání, i to bylo ale moc hezký. A samosebou Člověče, nezlob se. To je u nás teď velkej hit.
dneska ráno jsem jel na Endokrinoligii. Minule mě pan doktor dost vylekal masivní hyperfunkcí mý štítný žlázy, na kterou radiojod ještě pořádně nezafngoval. Tentokrát měl radost, zpátky nasazenej propycil mě překlopil do hypofunkce… tak teď tu rozkolísanou loďku nějak ustálit.
tipoval jsem, že jsem za měsíc přibral asi 4 kila. Ale ukázalo se, že sedm. Naštěstí jsem byl zhruba tolik pod svou váhou. Ale lekl jsem se pořádně, tolik jsem nečekal a pořád je to teda nepříjemný, zažívat rYchlej váhovej přírůstek podruhý v životě. Hypofunkce vysvětluje velkou únavu posledních 14 dní. Všechno se právě teď mění a přenastavuje. Není to dvakrát uklidňující. Ale co už.
krásné pondělí