Před půlnocí

včerejší Malostranská beseda byla moc hezká. Poprvý jsem naživo viděl Člověka krve, poprvý jsme se taky oficiálně představili. Ostatně stejně jako s panem Mertou, se kterým jsme se sice potkali už párkrát…
nejdýl jsme ale v šatně seděli s Kubou Čermàkem a Bárou Zmekovou. Kuba se s Bárou rozdělil o pečivo, velký zrající sýr a lahev zřejmě dobrého červeného vína…
”včera jsem zkejsnul pozdě večer hodinu v Radotíně…” vysvětloval ten hodný hoch… “a řikal jsem si, jó, mít tak zrající sýr a lahev vína, jak by mi bylo orima. Tak jsem si to na dnešek pořídil. Kdyby se to třeba stalo zase.
Bára byla hladová, zítra, tedy dneska, brzo ráno odlítá do Porta a odtamtud jde do Santiaga.
a tak tam všichni tři sedíme. A postupně odcházíme hrát. Kuba včera přišel o hlas, už zřejmě před tím čekáním v Radotíně. Ale jak zpíval potichu, svědčilo mu to. A Bára hrála parádně. Skvěle ovládá klavír, je moc hezký slyšet, jak má ten krásnej a bohatej nástroj pod kontrolou. Taky super zpívá a píše se zační písničky.
Pan Merta s Ondrou Fenclem jsou pochopitelně taky vynikající… přetečou určitě o dvacet minut… ale nevadí to. Po dlouhatánský době vysomruju od někoho z červenýho kříže cigáro a kouřim z velikánskýho okna v backstage. Je před ním děsná zima a krátká Startka mi motá hlavu. Hehe. Takovejch jsem jich vykouřil svýho času za večer.

A pak pánové dohrajou, vylezu na pódium, pan konferenciér mne představí, supertrysko nazvučím a těch posledních třicet či čtyřicet lidí v sále hezky pohladím po hlavě, načechrám zplihlý křidýlka pod hlavou, na akustiku, jako banánku v čekuládě, zazpívam a jde se spat. Sejdu z pódia, zaklidim si kytaru do futrálu. Je 23:17, ve 23:21 mi jede z Malostranskýho náměstí tramvaj. Sedím v ní. A jedu domů. Za Maruškama, zachumlanýma do peřin.

a teď, ani jsem se pořádně nenadál, je 23:15, utekl další den. Zelensky žije, Kyjev se drží, vítá mě ráno Máša. Což zatim, díky Bohu, nejspíš pořád platí.
ráno jsem byl na snídani ohledně hudby pro rozhlasovej pohádkovej muzikál. Koupil jsem Máše knížku, prošel se s Maruškou pomaloučku po Stromovce. A pak jí, protože se řízla o papír, pustil do sluchátek ukolébavku Do pelíšků, kterou jsem udělal na minidesku Malé písně o kočkách. Byla ze školky, procházky i toho říznutí, úplně vyřízená a usnula u písničky na repeat do pár minut.

Jako mimino.

dobrou noc

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.