rýmy

včera,
ne,
převčírem,
mi konečně napsali z opravny,
že je můj MacBook,
do kterýho
na mý
44
narozeniny
nalila Maruška
poloprázdnou
(nebo poloplnou)
sklenici moštu
a kterej se mi
po dvou dnech sušení
ani nezapnul…

tak zase můžu sedět za klávesnicí a psát ve volnejch chvílích posty. nebo si kompletovat daně. jesus. jako každej rok.
všechno funguje, jen klávesnice na sobě nemá napsaný český znaky s diakritikou. tak píšu po paměti. ale docela to jde.

to teda poutko, který se mi utrhlo u nový kožený bundy, mne rozčiluje výrazně víc. přece nebudu reklamovat křiváka, kterýho chci furt nosit, aby mi ho v křivákostánu měsíc zkoumali a pak poslali s blbě přišitym poutkem zpátky. no ne?


2 komentáře u „rýmy“

    1. to budeš moc hodná
      mně šlo hlavně o ten pocit, co člověk má, když se mu udělá škrábanec na uplně nový věci… ten velkej diskomfort a otravu, někdy i žalost celýho světa. a přitom, taková hloupost. pusu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.