když jsem teď počítač čtrnáct dní neměl, začal mi konečně trochu víc chybět. dokoukal bych film na HBO, potřeboval jsem stáhnout stopy pro audioknihy z telefonu… nakonec jsem se bez kompu nějak obešel a asi by to i šlo. Zároveň se mi už často vybíjí obstarožní a popraskanej Phone 8, co mi zůstal po práci u velkého T. A to byl ještě před pár lety novej a nejnabušenější na světě.
Původně jsem plánoval, koupit po vánocích novej telefon, nakonec to ale všechno klaplo tak akorát a tak si ještě nějakej čas ten starej nechám. Jsem teď rozkročenej mezi dvěma výstavama… čistě teoreticky boháč, žejo. Zvlášť, prodá-li se všechno.
Plakáty jdou zatím dobře. a vlastně i obrázky, jen po menších trsech a jednotlivostech. Jakmile se do prodávání pustím, nakonec to jde. Ale nechce se mi do toho velmi. Pořád je to osahávání nejistejch hranic vlastního sebevědomí. Pořád je to transakce, kterou nemám moc rád… prodávat, smlouvat, směňovat. Asi se to taky musím naučit. Zvlášť, když je to mý zaměstnání, no ne?
Včera se na endokrinologii ukázalo, že je moje štítná žláza vážně už asi na odchodu. Váhovej nárůst se zastavil, za druhej měsíc jsem oproti předešlám sedmi přibral jen tři. A jsem zase na deseti, stejně jako před těmi deseti lety.
Vzhledem ktomu, že jsem před tím byl docela hubenej, celkem to je. Ale cejtim se těžší, trochu neohrabanější. Výrazně víc se potím a tak mám dojem, že jsem pořád trochu cejtit. A taky se mi zhoršila pleť. Vyražej mi teď tak na přeskáčku takový mastný kopce, který vymokvaj spoustu čirý tekutiny, která mi pak na obličeji zasychá jako jantar. Nic, co by se dalo vymáčknout, vyčistit, protrhnout… jen pomalý a neuspokojivý napínání kůže.
Taky jsem víc utahaný. Vlastně skoro furt.
„Však jste byl zrychlenej tou štítnou žlázou,“ řiká mi pan doktor Zamrazil. „Teď to máte jak normální lidi. Takhle se cejtěj běžně. Tak zase za měsíc.“
Dneska večer hraju koncert v Kaštanu pro Osamělý písničkáře. Jeden z těch maličkatejch koncertů, co na ně chodí hlavně místní, Kaštaní obecenstvo. V pátek vernisáž. A příští tejden nabitej jak prkenice vrchního po vejplatě. Ha. To je věta.
Mít takový věty šecky, Hrabal se může jít zrahrabat.
Však už je.