Marušky už spí

Neděle večer. Marušky spí. Jedna byla od včerejška u dědy v Davli, tu větší jsem dnes vyvezl na návštevu do Miškovic, kde žije moje sestřenice Ivanka se svým mužem Ondrou, se kterým jsem seděl v lavici většinu gymplu. A mí dva bratři jim tam včera a dneska pomáhají s kamením.

byla to hezká i když svižná návštěva. i tak si Máša musela dát dvacet, když jsme se vrátili. Sotva se probudila, přidala mi sem na stránky galerii mého instagramového účtu. Měli byste ji vidět na levé straně úvodní stránky. Děkuju.

Do toho se vrátila Mářa… a kolem sedmé začala být Máša zase unavená. však ve dne v noci pracuje na miminku. a tak obě Marie před chvilkou zalezly do ložnice.
sotva jsem si stihl sednout do křesla, přišla ta menší s tím, že si se mnou potřebuje promluvit. že se jí stýská po tom našem Foumíkovi.

taky se mi stýská. Pořád mám pocit, že ho někde slyším, nebo vidím. byl to solidní kot. bude nám chybět. odvětil jsem moudře. a krátce na to Maruška usnula, na kanapi. a její maminka v ložnici.

byl to rychlý týden bez Fouma. ve čtvrtek jsem hrál a křtil na undergroundovém večírku v Kaštanu CD kapely Oliverova dálka. a povídal si s manžely Ježkovými.

a v pátek jsem jel hrát do Drážďan. původně s Blankou, ale té se po cestě udělalo z dusna a tlaku špatně a tak jsem ji nakonec odvezl do Roudnické nemocnice a vyrazil sám. propustili ji asi za dvě hodinky a vypadá v pořádku. do Dresden se jelo jako po másle a byl to tentokrát večírek spíš alternativní, česko-německý. a hrál jsem sám, pod svým jménem, skoro osmdesát minut…

a pak jsem, jako po másle, jel zase zpátky…
frrrrrrr, a už je to pryč.

Doodevzdal jsem snad definitivně hudbu k pohádce. teď pracuju na další, pro výstavu v Miláně. do toho maluju, maluju a maluju.



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.