až se chytíš

teď tu bylo. pondělí.
celý den jsem měl relativně klidný a večer pak meditaci a večerní dejchání v horním patře vily na Podbabě s překrásným výhledem. Už dlouho jsem o tuhle možnost, pověnovat se chvilku sobě a svýmu podvědomí, stál. A užil jsem si to všechno vrchovatě, byl jsem v krásný péči a ráno jsem si přišel jako znovu zrozenej.

v úterý Les sebevrahů. nehráli jsme ho zase přes měsíc a tak jsmeprvní den měli zkoušku už od pěti. a protože byly u zvuku a projekcí nějaký trable, protáhla se zkouška až vlastně do doby, kdy mělo začít představení. A tak jsem na prostoru, kde během představení trávim hodinu a půl, strávil téměř v kuse hodin pět. ke konci mě začala bolet hlava a bolest se s nečekanou úporností zhoršovala i po příchodu domů. nakonec jsem si někdy kolem třetí v noci bral prášek a mokrej hadr a konečně usnul.

ve středu jsme se ráno jeli podívat na venkov na jedno stavení, není však pro nás, ani místně, ani finančně. Ani nebyl moc hezkej. Stavili jsme se ale taky u Bozděchových a tam to zase bylo pěkně tuze.
Odpoledne pak zase do Prahy, večer dodivadla, tentokrát zkouška v pohodě, přdstavení parádní a pak moc hezký povídání s naším hereckým týmem před divadlem na Štvanici… je to hezké, mám je všechny moc rád.

no a dneska už byl najednou čtvrtek. ráno jsem jen vyrazil pro nějakou snídani, jinak jsem většinou byl doma s děvčaty. kolem páté přijel můj dávný kamarád Luboš Malina z Druhé Trávy. Byli jsme domluvení, že si přijede vybrat obraz. A že nějaký vyměním za jeho krásné grafiky. Tak se i stalo, Máča si nakonec vybral obrazů dokonce víc. A mně to dalo možnost, vrátit mu jeden starý, vlastně spíš neaktivní dluh. kdysi s náma totiž Máča občas hrával s Obří broskví. Líbily se mu naše písničky a snažil se nás hodně podporovat. A občas prostě vyjel někam do Chomutova, nebo do Lípy, na koncert, odehrál s náma pár písniček a zase odjel. A když jsem se mu snažil dát část tý almužny, kterou jsme tehdy dostávali, většinou odpověděl:
„Hele, Canny, dík, ale dáš mi to, až se chytíš.“
Přišlo mi to nadějeplný a velmi milý tehdá. A dneska jsem měl možnost, kromě vyměněnějch obrazů a jednoho, kterej si zakoupil, mu další obraz věnovat právě z tohohle titulu. Protože si sice člověk nemůže bejt nikdy jistej, jestli už se teda „chytil“, nebo jestli se mu jen prostě zrovna hezky daří. Ale zrovna tady jsem si jistej byl. Určitě tím, že je na čase, bejt teď stejně velkorysej, jako jeden z mejch velkejch hudebních vzorů tehdá.

Večer jsme šli celá rodina na představení Knihy džungle Bratří Formanů do stanu Azyl 78. Maruška z toho byla u vytržení. My s Mášou ostatně taky. Krásná práce.

A teď už holky spěj. Než jsem se nadál, je tu za hodinku a půl zase pátek. A pak víkend a pak stejnym bleskem další tejden. Letí to neuvěřitelně. Tak teď jen, abych se nepředbíhal. A kdybych se předběh, tak ať se zase chytim.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.