100 dní

dneska je 17. listopadu
33 let od sametový revoluce
Julince je dneska 100 dní

ráno jsem vyrazil s Maruškou za babičkou do České Lípy. byl tu i její oblíbený strýc Jiříc, můj ctěný bratr, toho času ve velmi dobré náladě. Má maminka, rozradostněná z vnučky a s plnými talíři oběda. Babička, co se jí už velmi klepou ruce a bývá popletená, vypadala jasně a svěže.

když už jsem byl na severu, vypravil jsem se ještě do Kamenického Šenova s bundou, na kterou kamarádka z dávných dob zkusí udělat výšivku podle jednoho mýho obrazu. kdyby to klaplo, mohla by to bejt bomba. a taky ji ten nápad napadl ve snu, jako Lucii z Red Birds pomalovaný kytary. a ty teda zatim bomba jsou. jak jako artefakt, tak prodejně.

taky jsem odvezl obrázek svítidlářce, kterou znám jako Zaien Dandelion a vlastně nevím, jak se jmenuje. Máme od ní krásnou lampu a teď mne na chvilku přivítala se svou rodinou, dostal jsem kávu a pak zase frčel dál. protože sice bylo krátce po čtvrté hodině, ale venku už padala tma a já byl přeci jen po všech těch přjezdech už trochu jetý. pustil jsem si Zaklínače a jel na Mimoň a myslel na svýho tátu, co už tu se svym elektrickym vozejčkem žádné kolony netvoří… a tma a mlha houstla a vojenskym prostorem za Ralskem jsem už projížděl a skoro sám a jak by v prostřed hluboké noci. Domů jsem dorazil po šesté a než jsem se nadál, bylo sedm… podívali jsme se s Mášou a Julií na druhý díl seriálu How To Change Your Mind na Netflixu, kterej byl o psilocibinu a houbách a kterej nás oba moc hezky rozněžnil a dojal. a pak bylo osm a půl devátý. a děvčata šla na kutě. a já, že si ještě poznamenám na blog něco…
a je deset.

a takhle letí dny.
zítra bude Julii 101