Leden a únor bejvaj v uměleckým světě jedny z nejtěžších měsíců.
Díky vzpomínkovým postům na Facebooku na mne vypadává, jak jsem loni i předloni touhle dobou hrabal u dna. finančně i co se týče sebevědomí a víry ve správnost svýho rozhodnutí a cesty.
a i když jsem jistě na spirále uměleckýho živobytí ušel kruh či dva vzhůru, ve dny, jako jsou tyhle, to na mne padá.
čekám, až mi na účet dorazí peníze za koncert v Děčíně i za několik už delší dobu prodanejch obrazů, ale je ticho po pěšině. Takže každý ráno a každej den kontroluju, jestli něco, ale nic.
Dneska jsem se navíc blbě podíval do kalendáře a s vědomím, že mám terapii od 10:00 jsem chutě vyrazil, abych zjistil, že byla od 9:15 a tak jen pošlu peníze. Docela by se mi to povídání šiklo. Achjo. Jenže v takovýhle dny to bejvá, padá to všechno najednou.
a tak sedím v čase, co si tak srdnatě hájím před mou nejmilejší rodinou, pracuju na plakátu k Českolipským pašijím a dalších rozmalovaných obrazech a přijdu si blbej a netalentovanej a i ty obrazy mi přijdou že jsou stejně jako já blbý a ta rozdělaná písnička, ambiciozní a velkolepá… blbá.
a do toho všeho mi došla tráva
můj život je místama dost jako stripy s Anjelem. Hahaha.
pozejtří se vyhlašuje druhý kolo nominací na Anděly, (haha again) a já cejtím, jak je to ve mně natažený jako struna, i když se tím na vědomý úrovni nezabejvám. Hodně lidí kolem mne bylo hodně zklamanejch, že jsme těch nominací, třeba za videoklip, nedostali víc. Bylo zajímavý, jak jsem se pak často ocitl na té chlácholící straně dialogu. Prej jsem v tom byl docela dobrej.
a pak přijdou takovýhle dny, starý známý. Vim, že to přejde, vim, že mi stačí pustit se pomaličku do něčeho, co mi udělá radost. A celej ten kolotoč věcí navázanejch na tu plápolající radost, se dá znovu do pohybu. Nespočítal bych, kolikrát jsem se v podobný situaci a rozpoložení ocitl jako řadovej zaměstnanec. Mockrát. A vida, kde jsem.
tak si jen poznamenávám, až se mi zase bude dařit (za pár dní, zejtra, odpoledne), abych si vzpomněl, že jsou v celý tý kráse i dny, který, jak řikal Homér, nejsou zadarmo.
českolipský pašije mezi tim doschly, jdu udělat druhou vrstvu. Pak bílejma tečkama pomaluju zbytek malý kytarky, co pro mne postavili Red Bird Instruments, aby se mohla ta z klipu a křtěcích koncertů vydražit pro nadační fond Krtek.
A pak se tu půjdu prohrabat, někde jsem si tu v atelieru schoval jointa na horší časy.
*ono se mi to ostatně bude hodit. Ten nedostatek hulení. Jelikož bych se rád v Psyonu v průběhu tohoto roku zúčastnil ketaminem asistované terapie, měl bych před tím několik týdnů asbtinovat. Ještě mne čeká několik pohovorů, ale blíží se to. To bude ještě zajímavé.