Martirikum

předposlední čtvrteční ranní Jabčák zase jeden z těch neotravnějších, nejzbytečnějších. Nepíšu to rád, snažim se najít přínos i na takovejhle schůzkách. Ale jak za tejden na PCNNR* končím, byla moje přítomnost víceméně formální. A ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, intenzivně jsem tonul v pocitu, že tady nemám co dělat, že to je celý nějaký absurdní drama, možná něco od Havla, taková ta trochu out of time story o schůzích, neustálý přesouvání zodpovědnosti tam a zase zpátky.

jako kdyby to bylo smradlavý vajíčko, který nikdo nechce mít po schůzce na tejden v držení

ale nesmí se o tom mluvit, to je součástí pravidel. A tak všichni seděj a poposouvaj si s nejistýma úsměvama ten talířek sem a tam…

když se začali dobývat další schůzechtiví kolegové napřed na jedný, pak na druhý straně internetovýho vlákna Praha – Blava, byl jsem první na nohou, bundu v ruce.

do dvaceti minut jsem už procházel březovým hájkem, kam chodíme natáčet… skrz tenký podrážky barefootovejch bot to trochu studí, je zase chladno, bahno je pokrytý tvrdým škraloupem. Dojdu k cestě a otočím to zpátky, dole v Costa Coffee si dávám kafe, nádech, výdech.

V tomhle režimu  už jen pár dní.

To už skočim

*projekt co nikdo nemá rád

zatímco tu sedím a píšu, vyměnilo se vedle několik lidí. Parta roztomilejch holek, který tak záhadně pobalovaly místního coffee boye… a před deseti minutama si ke stolu vedle přisedla slovenská blondýna, která od tý doby kulometnou palbou píčuje a kurvuje úplně do všeho, do celýho světa, do každýho, koho potkala a mrdá to pod tlakem napřed do jednoho, pak do dvou posluchačů, co jí artikulace a dech stačej.

A jeden jí teď odpovídá:

proto si platíš vlastního doktora, aby dělal, co potřebuješ

a martirikum pokračuje, sype blondýna dál, ty kokos

že podpora a že čo,

kurva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *