září

čas strávený v lesích je vždycky hluboce přínosný
až je to někdy docela hukot
tentokrát všechno ale prosvěcovalo slunce na břitu léta a podzimu, i pracovní povinnosti a brzké vstávání byly radostné a lehkonohé. Dokončil jsem jednu z posledních asistencí a když všechno dobře půjde, budu mít hotovo i já. naučil jsem se, že když člověku ráno oheň u potní chýše na první sirku nechytne, je (pochopitelně) úplně v pořádku použít druhou. A třetí. A čtvrtou, pokud by bylo třeba.
Laskavější školu, než je tahle lesní, neznám.
Maruška strávila víkend u českolipské babičky a bylo moc hezké vědět, že se tam má taky moc hezky. V pondělí se ještě srdnatě vrhla do (mělkých pobřežních) vln Máchova jezera, podvečer jsme strávili na návštěvě v Nostalgické Myši a napřed si povídali s kapitánem Martinem a potom i Mirkou Bozděchovou, s nimiž jsme si během uplynulého roku, jak se říká, dost padli do noty.
Večer jsme dorazili uondaní a šťastnou náhodou našli místo na parkování…
večer jsem zůstal v pokojíčku, že budu uklízet před dnešní oslavou. ale nakonec jsem maloval a maloval a maloval. a pak jsem šel zalízt za těma dvěma Mariema.

a usnul jsem v laskavý tmě naší ložnice
často se snažím před spaním ve stručný modlitbě v duchu shrnout věci, za který jsem vděčnej. poděkovat. poprosit o to jedno přání, který mám i pokaždý, když zahlídnu padat hvězdu.
tak jako když jsme s Mášou stáli na Vysočině, pod neuvěřitelně obrovskou klenbou hvězdný oblohy, na který jsem po určitě dvaceti letech s otevřenou pusou sledoval mléčnou dráhu.
i když se snažím bejt skutečně věcnej, většinou usnu dřív, než skončím, než vzpomenu na všechny ty příbuzný a blízký, který pro mne znamenaj souhvězdí, mýho života.

a to září do tmy
ty jsi to světlo
buď to světlo