vyjíždíme, napsala mi Máša před chvilinkou. je neděle dopoledne a mně tedy zbývají nějaké tři, čtyři hodinky slaměného otcovství, je-li taková instituce. Už jsem stihl vynést tříděnej odpad a jelikož od pátku, kdy holky ráno vyrazily, žiju v úsporným režimu jednoho hrnku a talířku, moc toho na uklízení nemám. ale naplánoval jsem si ještě doplnění galerie a mám tu rozmalovaný velký plátno, tak mám o zábavu postaráno.
Tentokrát to uteklo rychle. Mám toho k práci nastřádáno spoustu, takže jsem od pátečního rána vlastně jen seděl a psal, maloval, natáčel a zase psal. Podklady k albu, který má ve čtvrtek poslechovku, podklady k tiskovce, zprávy o obrazech… dneska jsem měl naplnovanej ještě reel z timelapse videí malování obrazů. Bude to, holt, muset počkat.
Hraní před Crossem bylo parádní. Jak samotný hraní, tak celá akce, s Davidem Pomahačem a Jirkou Imlaufem i se všema kamarádama, kteří dorazili. Na konci jsem seskočil k mohutnýmu hrazení, o který se celej koncert opírala Maruška, přetáhl jsem si ji k sobě a tancoval s ní na závěr Zamilovaných. Moc euforičtějších momentů ve svym životě nemám, než to sevření milovaný holčičky v tak speciální okamžik, jako je závěr koncertu.
Koukám, že to je od Crossu dest dní. Letěj jako splašený.
Včera jsem hrál na Můstku v rámci Zařít město jinak. A taky to bylo moc hezký, na tak zvláštním místě, v samym srdci města… Spousta lidí a moc hezkej zážitek ze setkání s paní, co dělala v týmu festivalu jako dobrovolnice a která má ráda písničku Černou, podle který teda zjistila, kdo jsem zač… a měla velkou radost. a ještě mi stihla povědět, že slyšela, jak nějaká z přihlížejících vypráví, že se mnou chodil její syn do školky a teď mne viděla v programu a tak se přišla podívat. Haluz. Přede mnou mně hrála Mucha, která publikum naprosto uhranula, nadirigovala všechny přítomný, nechala si hromadu vybranejch peněz nasypat do futrálu ke kytaře, naložit všechno na růžový kolo a na závěr koncertu prostě odjela i s kytarou a ukulele na kole. čau.
no a taky se mi v pátek mi ozvala Myshka, že maj volnej lístek na Metronome a tak jsem, po první odmítnutí, že mám moc práce, nakonec vyrazil za kulturou. A nečekaně tak viděl parádní Moderat, moc dobrý Editors, senzační White Lies a moc pěkný M83. Bylo to trochu praštěný, bejt jednou nohou na plnokrevným festivalu a zároveň čtvrt hodinyk od vlastní postele. Luxus a zároveň trochu obžerství.
No a než jsem se nadál, je neděle ráno a mně přijde zpráva: „vyrážíme!“
A tak se začínám těšit, dokoukávám další fascinující díl Black Mirror a jdu pokračovat v úklidu, psaní, doplňování galerie a malování.