Tady je tak nádherně

Říká kolegyně Kristýna do telefonu. Volá svýmu tatínkovi k narozeninám a moc hezky mu přeje.
„Tak si ten sváteční den pěkně užij.“
Z jejího tónu, z toho, jak se u telefonování usmívá, co říká, je znátm jak moc má toho svýho tátu ráda.

V úterý jsem z práce jel do Český Lípy, vyzvedl maminku a vzal ji na výlet za svym tátou. Když jsem byl malej, vlastně si je spolu moc nepamatuju. Každýho zvlášť asi jo, ale jaký měli mezi sebou interakce, to úplně netuším.
Vzhledem k tomu, že se tři roky po mým narození rozvedli, asi to zrovna nebyly nejradostnější interakce ever.
Ale takhle, když táta seděl ve svým vozejku a maminka mu v kulometným tempu pokládala otázky a on se chechtal a předváděl, co umí říct, takhle to bylo moc milý. Příště budu vědět, že mám vzít mamince bílý víno, v bedně poběží TV Paprika a na lákavý bramborový lupínky tam hezky nasvícení lidé lijí od pohledu lahodnej dresign…

Až budu proměněný

Před dvěma lety za mnou Tomáš Šťastný přišel s dotazem, jestli by mohl pro svý cvičení prvního ročníku FAMU natočit dokument o Kittchenovi. Zažili jsme spolu opravdu výživný věci, lehce zmatenej vejlet do Děčína, zapalování hořící rampy v továrně i ponor do ledovýho Mácháče. Ale sakra to stálo za to.
Klukům a děvčeti se povedlo zachytit určitý období mýho života a zároveň tomu všemu dali obrovskej vizuální rámec, kterej mi dovolí na to jednou za čas koukat s otevřenou pusou.
Pokud máte dvacet minut, doporučuju k shlídnutí.