na výlet Malým zvířetem

v pátek, krátce po tom, co jsem dorazil domů z Lípy, kam jsem vezl Marunku, mne vyzvedla Blanka svým Volvem, e kterým už mezi věcma seděl Ondra Mataj… nacpal jsem se tedy k němu a jeli jsme ten kousek na Výstaviště…
„když jsem šel v Lípě se sběrem, zašel jsem vždycky za někym v baráku, esi si můžu pučit kárku a na tý jsem vodvez ten sběr do tý sběrny a pak zklamaně šel s těma padesátníkama celou tu dlouhou cestu s vrzavou kárkou dom“, rozšafně jsem vzpomínal na dětství.
„teď ale neznám vůbec nikoho, kdo by měl kárku. Ani jsem dlouho nikoho s kárkou neviděl…“
a všichni pokyvovali, jako že jo.
v areálu Střídačky bylo všechno nachystaný, kluci, co se tu starají o produkci, báječně kmitali, v backstage byla voda a jídlo, až jsem si zase začal řikat, jestli to náhodou neni kvůli tomu Malýmu zvířeti, nejistýmu experimentu, celý je to takový plovoucí dobrodružství, foukneš hlasitějš a je to pryč, zdá se… jestli to neni zbytečný. Co když to bude blbý? Nebudou pak zklamaný, že si s tim dali takovou práci?
Klasika, jak by řekl klasik. Ty samý otázky zaseklý v tom stokrát zraňovaným.

Bylo to krásný. Alespoň, co mohu zevnitř soudit. Lindiny projekce přes celou velikánskou zeď, do země zapuštěný prostor, útulný i industriální, se měnil podle toho, jak Linda měnila obrázky. moje obvyklá počáteční nervozita, kterou u subtilního Malýho zvířete cejtívám pravidelně, se postupně vytratila. moc se mi líbilo hledat, nacházet, vytvářet souhru s Ondrou a Terezií… a ve chvíli, kdy v refrénu oba připojily hlasy, se děly věci.
jo, taky jsem si důkladně přihnul limonády a v nějakým emotivně vypjatým místě se mi krk otevřel místo do tónu do hlubokýho krknutí, která ovšem po chvíli přešlo teprve do toho tónu, tak vlastně nevim, jestli to někdo slyšel a jen nezmínil, nebo se to prostě slilo se všema těma ostatníma tónama, co jsme jich v tu chvíli vyluzovali.

možná si toho všímám víc, co se všechno děje se mnou, ve mně, kolem mně, během koncertů. teď, když je podobnejch událostí míň. jak je to obrovitánský. mocný. jak je slastný, pustit se do toho proudu. s důvěrou.
i tentokrát jsem na to občas myslel i během hraní a čtení. což už je většinou trochu navíc… a tak jsem přestal přemejšlet a jen se zase pustil.
hráli jsme asi 80 minut.
konec vyšel moc hezky.
konce jsou na Malým zvířeti jedna z nejhezčích věcí.
je to celý taková nečekaná radost. tichá voda. ani kapela, i když skoro, ani autorský čtení. něco, jako rytmizovanej sen.
velkej vděk







Z nejčtenějšího z nočníků

Gazdík končí jako ministr školství, nechce svými styky rozkolísat vládu

Vrchní státní zastupitelství řeší uniklé písemnosti z Hlubučkovy kauzy

Okamura: Válka na Ukrajině musí skončit, Fiala pomáhá krýt kauzy STAN

Agáta Hanychová chodí s Jaromírem Soukupem

Psal Putinovi, ať zastaví válku. Bývalý ruský kapitán: Možná mě i zabijí

Koncert Guns N’Roses táhl ke dnu falešně kňourající Axl

Policisté chytili agresivního cizince ve Vltavě, využili i šlapadla


až se chytíš

teď tu bylo. pondělí.
celý den jsem měl relativně klidný a večer pak meditaci a večerní dejchání v horním patře vily na Podbabě s překrásným výhledem. Už dlouho jsem o tuhle možnost, pověnovat se chvilku sobě a svýmu podvědomí, stál. A užil jsem si to všechno vrchovatě, byl jsem v krásný péči a ráno jsem si přišel jako znovu zrozenej.

v úterý Les sebevrahů. nehráli jsme ho zase přes měsíc a tak jsmeprvní den měli zkoušku už od pěti. a protože byly u zvuku a projekcí nějaký trable, protáhla se zkouška až vlastně do doby, kdy mělo začít představení. A tak jsem na prostoru, kde během představení trávim hodinu a půl, strávil téměř v kuse hodin pět. ke konci mě začala bolet hlava a bolest se s nečekanou úporností zhoršovala i po příchodu domů. nakonec jsem si někdy kolem třetí v noci bral prášek a mokrej hadr a konečně usnul.

ve středu jsme se ráno jeli podívat na venkov na jedno stavení, není však pro nás, ani místně, ani finančně. Ani nebyl moc hezkej. Stavili jsme se ale taky u Bozděchových a tam to zase bylo pěkně tuze.
Odpoledne pak zase do Prahy, večer dodivadla, tentokrát zkouška v pohodě, přdstavení parádní a pak moc hezký povídání s naším hereckým týmem před divadlem na Štvanici… je to hezké, mám je všechny moc rád.

no a dneska už byl najednou čtvrtek. ráno jsem jen vyrazil pro nějakou snídani, jinak jsem většinou byl doma s děvčaty. kolem páté přijel můj dávný kamarád Luboš Malina z Druhé Trávy. Byli jsme domluvení, že si přijede vybrat obraz. A že nějaký vyměním za jeho krásné grafiky. Tak se i stalo, Máča si nakonec vybral obrazů dokonce víc. A mně to dalo možnost, vrátit mu jeden starý, vlastně spíš neaktivní dluh. kdysi s náma totiž Máča občas hrával s Obří broskví. Líbily se mu naše písničky a snažil se nás hodně podporovat. A občas prostě vyjel někam do Chomutova, nebo do Lípy, na koncert, odehrál s náma pár písniček a zase odjel. A když jsem se mu snažil dát část tý almužny, kterou jsme tehdy dostávali, většinou odpověděl:
„Hele, Canny, dík, ale dáš mi to, až se chytíš.“
Přišlo mi to nadějeplný a velmi milý tehdá. A dneska jsem měl možnost, kromě vyměněnějch obrazů a jednoho, kterej si zakoupil, mu další obraz věnovat právě z tohohle titulu. Protože si sice člověk nemůže bejt nikdy jistej, jestli už se teda „chytil“, nebo jestli se mu jen prostě zrovna hezky daří. Ale zrovna tady jsem si jistej byl. Určitě tím, že je na čase, bejt teď stejně velkorysej, jako jeden z mejch velkejch hudebních vzorů tehdá.

Večer jsme šli celá rodina na představení Knihy džungle Bratří Formanů do stanu Azyl 78. Maruška z toho byla u vytržení. My s Mášou ostatně taky. Krásná práce.

A teď už holky spěj. Než jsem se nadál, je tu za hodinku a půl zase pátek. A pak víkend a pak stejnym bleskem další tejden. Letí to neuvěřitelně. Tak teď jen, abych se nepředbíhal. A kdybych se předběh, tak ať se zase chytim.

3 na Všudybudu

Minulý týden jsme zkoušeli. ve středu a čtvrtek, pěkně od rána, od devíti, půl desátý. u Aid Kida v hudebním pokoji, kde má už svůj vlastní řídící panel kosmoletu. se Štěpánem jsme se zapojili potichoučku. a zkoušeli. někdy kolem třetí jsme pak vyrazili po oba dny na oběd a zase čau.

v pátek jsme totiž hráli na Všudybudu. a protože má Tom na prázdniny naplánováno hodně Tata Bojs a pak taky velkej rodinnej vejlet, čekalo nás hraní jen ve třech. a během letošních prázdnin, potažmo roku, nás takovejch koncertů ještě pár čeká. a tak jsme vybrali skladby, co se nám dobře hrajou ve třech, proměnili jsme trochu aranže. a v pátek jsme nacpaným autem vyrazili nach Laipa. Tam jsem sotva stihl zaběhnout za maminkou a babičkou, pak už tak nějak zvukovka… a pak jsme hráli.

a bylo to ”tak” super. až bych místama chtěl, aby to neskočilo. jenže ani na takový dumání tam nebyl čas, spíš jen TEĎ, TEĎ a TEĎ, celejch těch 40 minut, co utekly jak voda. když dohrajem takovej gig, většinou bych hned šel hrát další. místo toho jsem vyfasoval šambhala burger, snědl ho ve chvilince bezčasí za stanem… a pak jsme frčeli zase zpátky. před půlnocí jsem už táhl kytaru, kombo a pedalboard po schodech k výtahu. a druhej den, jako by nic nebylo. voda se zavřela. jen silnej pocit proběhnuvší radosti, jako po krásnym večírku, setkání, nebo práci.

dotek radosti, opravdovosti, posvátnosti, skutečnosti. účastníci zázraku.

Symphonicovica

Když si chodím pro barvy a plátna do Soukenické, prokličkuju Letnou, seběhnu dolů k řece, přes most a na jeho konci, před přechodem a ústím do Revoluční, je válec polepovejch ploch a na něm jsem už asi třikrát potkal Michala Hrůzu se symfoňákem. Symfonica je tam tuším napsáno. Symphonica možná. a já tam pravidelně čtu Symphonicovica. a pokaždý si řikám… jojo, to je vono. jeden z našich národních bardů a jeden z našich národních životabudičů.
takovej SYMFOMIG 21, kterej inzerujou na plakátu k Metronome, se s tim vůbec neůžw rovnat.

dneska jsem přivezl ze Spomyšle zánovní stůl Halabala. podle Marušky se bude jmenovat Ryba Halabala, což je bezva jméno pro stůl. Kuba Kopřiva mi s nim pomoh do schodů. pak jsem se na skok viděl s Lindou, zaběhl s Maruškou na ”tanečky” a pak ji zase vyzvedl. a než se jeden naděje, jsou čtyři. za tři hodinky jdeme koupat a koukat na pohádky a den zase končí.

tak to teď zkrátka je

Dnešní výběr z hroznů

Revoluce v krasobruslení: zákaz vstupu patnáctiletým. I kvůli Valijevové

Mariupolem se začíná šířit cholera, Rusko vydalo těla obránců Azovstalu

Republikáni v Ohiu „chrání“ ženský sport, dětem chtějí prohlížet genitálie

Zeman by podpořil změnu Ústavy, že manželství je jen svazek muže a ženy

Rusko pátrá po spisovateli Gluchovském, kritizoval válku na Ukrajině

Levná jízdenka přinesla Německu problémy. Kvůli davům lidí zkolabovala doprava


Vlkův splněný sen

Mít hudbu v pohádce v rozhlase je takovej splněnej sen. kdyby mne vědomě napadaly takhle konkrétní kousky, jako mít hudbu v dětským rozhlasovym muzikálu o přijímání vlastní identity.
přes všechna úskalí a zvláštnosti rozhlasový práce, který jsem asi tak nějak taktně zmiňoval v některých předchozích postech, to nakonec dopadlo moc hezky. ne, že bych měl odstup. ale stejnak bych řek, že se Vlkův sen povedl.

poslechnout si ho můžete na webu Radia Junior

ať se vám líbí

Jez sulc

Pár dní mě dost bolej kyčelní klouby. stáří asi. teď zrovna frčím taxíkem do Belgické na zkoušku s Kittchenem. v rádiu hraje Karel Kryl, cesta je prach a štěrk.

Noviny mi na jedný straně nabízej kloubní výživu. na druhý pak takhle:

Kloubní doplňky a plazmaterapie jsou k ničemu, jezte sulc, radí ortoped Dungl

Oslava

Marušce je veselejš a během včerejší oslavy narozenin svého dědečka Jindřicha a tety Jindřišky po většinu času zářila radostí.

zapalovali jsme dlouhatánskou sirkou novou velkou svíčku pro Foumíka a velkou část včerejška si malovali a vlastně jen tak byli. nenápadně sleduju, jak se učí zabavit sama, jak objevuje hranice svejch kompetencí. jak se učí. jak roste. je to nádherný bejt u toho a hodně mi to zase včera pomohlo k uvědomění si velký radosti a velkýho štěstí, který z těch ”malejch” chvil cejtim. až si řikám, jestli to nejsou tyhle malý, niterně radostný chvíle, ve kterejch se odehrává to štěstí v našich životech. okamžiky, který lze prodlužovat, kultivovat. podporovat.

dneska vyrazila Maruška s Jindřiškou na vejlet do Roztok u Prahy na Jarmark. Máme doma nezvykle ticho. odpočíváme. pomalu doděláváme resty, nebo si čteme. neděle, jaká tu dlouho nebyla.

Z denní nabídky

Rezervujte si svou letenku ještě dnes a objevte kouzlo ostrova Mallorca! Přímé lety z Letiště Praha 7x týdně.

Exekuce vyskočily, hrozí i střední třídě. Další velká vlna je na obzoru

Učitelka Petra zhubla patnáct kilogramů. Změnila šatník i účes

Rusové dělají s viry strašné věci. Jsou nositelem biologického rizika pro celý svět, říká virolog Grubhoffer

Muži, nebo bábovky? Fyzická i psychická kondice mladých pánů pod palbou kritiky

Těžké boje na Donbase. Ukrajina u Chersonu přechází do útoku

Bleší trhy táhnou. Češi na nich hledají levný nákup

Vše, co potřebujete vědět o opičích neštovicích: jaké jsou příznaky, čeho se vyvarovat, jak se léčí

Tento krásný RD Lenka 12 je důkazem, že ani špatně dostupný pozemkem není překážkou.

Exposlanec Dominik Feri skončil v nemocnici, spekuluje se o sebevraždě

Kdo chce jezdit a nechce se mu čekat, koupí ojetý vůz on-line.