Dny

Jsou najednou úplně nejrůznější, přes to, že se v nich objevují pevné rytmy. Třeba chození do školky s tou naší maličkatou Maruškou. Cestou zpátky se většinou projdu, stavím se ve výtvarných potřebách v Soukenické a dokoupím chybějící barvy. A po třetí hodině většinou vyzvednout Maru a procházkou domů. Včera jsme se prošli přes Staroměstské náměstí, kde se zrovna připravovala demonstrace 1000000 chvilek pro demokracii a dobrovolníci dělali na dlažbu křížky, na kterých budou noci protestující stát v dvoumetrových rozestupech. A pak jsme to vzali přes Soukenickou. Došla mi červená a na velkej obraz pro drážďanskej klub Die Tonne, kterej jsem konečně začal dělat včera, jí padne hodně. To plátno je obrovský a testuje meze mý sebedůvěry celkem znamenitě. Někdy je to brnkačka, jindy jako když zahučim do džuzny nesebedůvěry a bezradnosti. Takovejch propadů je ale málo a jsem na ně celkem zvyklej. Netlačím na sebe, čekám až přejdou a dělám něco hezkého.

jinak jsou ale dny nepodobné těm ostatním. Pět dní jsme opět nahrávali v Domašově u Jeseníku. Jde to, myslím, moc dobře. Většinu hlavního masa písniček máme po kupě. Teď máme rok, pardon, necelejch jedenáct měsíců, na to, album potunit a dodestilovat.
cestou zpátky jsem odvezl do Pardubic dva obrazy. Poseděli jsme u laskavých manželů Dostálových. A pak zase do Prahy. A v pondělí, tedy převčírem, jsme natáčeli rozhovor pro pořad o předávání Andělů. Sešli jsme se všichni v černejch volnejch hadrech od Wolfgangu a zůstali pak v Bistru 8 sedět společně několik hodin, jak se nám od sebe nechtělo.
k tom setkání se vrátím ještě v budoucnu.

dneska si jede režisér Dan Svátek vyzvednout ke kamarádce Míše obraz, krerý jsem namaloval a co od své kamarádky Márii dostala k narozkám. Chtěli by ho použít do filmu. Přijde mi to super i jako fantazie zároveň. Mám radost a čekàm, jak to dopadne.

jsou to krásný a plný a barevný dny

jsem šťastnej a uvědomuju si to

přeju krásný, plný a barevný dny i vám

Máme se dobře, děkujeme

Hodně maluju, chodívám s Maruškou do školky, trochu běhám. Jsou to, pro mne, dlužno říct, přehledné a klidné dny. Mám dojem, že mám dobrej prostor a chuť do práce.
dodělal jsem povídku pro Paseku, o který teda doufám, že je povídka.
Zkusil jsem ještě text pro Lenku.
píšu Vřeteno, co to jde. A maluju, maluju, maluju.

Dokončil jsem jeden z obrazů pro spřátelenej manželskej pár z Pardubic. Na přání jedna z variant Bříz. A pustil jsem se do o dost temnější a trochu netypický Liščí holky, která mi proklouzla i do knížky i do písniček.
těšej mě další, rychle prodaný obrazy. O některý mám i víc zájemců, což je nečekaný a často si nevim rady. Ale mámz toho velkou radost a jsem za to vděčnej. Vypadá to, že máme na další měsíc.

U rybníka, pod modříny

Na pár dní jsme navštívily Marasovy v domečku u rybníka. Maruška se rozkoukávala v dětským kolektivu, my si povídali, podnikali krátký procházky, pálili ohně a jedli.
bylo nám tam, s dlouho neviděnými přáteli, moc hezky.

A bejt takhle mimo město bylo krásný, napůl si umím představit takhle žít. Blízko přirozenejm přírodním rytmům. Na dva kroky do zeleně. Večer kolem ohně.
napůl si nedokážu domyslet všechnu tu práci při shánění a obstarávání skutečnýho stavení… A to ani nemluvím o penězích a hypotékách.

V neděli jsme společně navštívili Amelii v modřínovým domě. Sezóna tohohle krásnýho sídla se chýlí ke konci. Ale atmosféra v malé rodině, která jej obývá, byla i tak moc hezká a vřelá. Maruška strávila další krásnej čas s dětmi, my povídali, seděli u ohně, jedli…

Pořád hodně maluju. A posílám obrazy do světa. Pokaždý, když poleví zájem a dlouho si nikdo nic nekoupí, tahá mě za fusekli panika. Tak chodím hodně bos. A daří se mi udržet si jasnou mysl. A radost ze všeho štěstí, kterým jsem obklopenej.

Jesu

Ze čtvrtka na pátek jsme s Aid Kidem přespali u Miguela na Vápenné. Krásný dům a blízký okolí, v centru toho všeho semknutá rodina. Bylo nám tam moc hezky.
Teď jsme kousíček od Jeseníku, v jedný z malejch vesnic, co se v údolí propojujou s Jeseníkem. Ve kterém jsme kdysi, a není to tak dávno vlastně, hráli s Obří broskví před Priessnitz. Ještě si pamatuju tu kocovinu. A ten “obrovskej” kulturák, kterej jsem, při obou nákupech, ani nezahlíd.
my jsme stranou. V rodinný chatě s velkou zahradou. Ve spodní místnosti jsme si roztahali a prozapojovali nástroje, celej pátek na to padnul.
a od pátečního večera nahráváme. Jestli dobře počítám, máme teď rozdělaných osm věcí, první tři dny máme večer dvě, jednou i tři písničky. Ale třeba včera jsme se celej den pomaloučku posouvali s jedinou.
a když jsme šli s Kidem kolem třetí v noci spát, Tomáš se ještě mordoval s basovou figurou.
vstáváme čím dál pozdějš, čím dál pozdějš chodíme spát. A jde nám to dobře. Řek bych i moc dobře. Z útržků, co jsem nosil v hlavě a nebo v telefonu, stavíme nevšední stavby. Dělá mi to radost. Cejtim se v tom procesu tvoření hudby jako ryba ve vodě. A když zrovna nic nenahrávám, kreslim a dokresluju a píšu další kousky textů.

Veselé historky z natáčení

Stejská se mi po holkách. Klasika. Když si konečně udělám čas a prostor na kapelu, druhá půlka mýho srdce si stýská po Maruškách. Je to většinou takový to hezký a příjemný stejskání. Ale kámo, občas to zabere fest. Ti povim. Dobrej signál, že hledat do budoucna co nejvíc možností pracovat tak, abych mohl být často a dobře doma, k tomu všemu koncertování. Na dveře si to napiš, Jakube! poradil bych si, kdybych k sobě mluvíval. takhle stroze.
ráno jsme si telefonovali, děvčata se vypravovala do školky. A Maruška byla úplně nadšená a veselá a povídala do telefonu, až se mi to v hrudi tetelilo. Užívám si to tu, noc se ovšem těším i domů. Už jen pár dnů.

Marie na měsíci

můj bratříček Jiříček se po návratu z Aljašky a 14 dnech karanteny nechal vyšetřit na přítomnost Covid-19. Testy dopadly negativně, takže hurá. Bratr to oslavil tak, že se prý včera rozsekal na kole, má lehkej otřes mozku a zlomenou klíční kost. Je to borec.

druhej bráška, Jeníček, měl včera narozky. Jestli to spolu nějak souvisí, netuším. Každopádně, všechno nejlepší z Jesu

Borkovej župan day

Převčírem jsem dostal další dvě zakázky na obrazy a jeden dodělal a odevzdal. Včera mi pan Jan přivezl plátna a barvy, poslední modrou a bílou jsem použil na Pozorovatele a na obraz, na kterým jsou zatím jen modrobílý skvrny. Ale myslim, že na něm večer budou lidi, co seděj kolem ohně. Tak, jako jsme minulý a předminulý týden sedávali na Moravě.

Pozorovatele jsem prodal dneska ráno. A dostal další zakázku. Je možný, že se ze mě, tak nějak pod rukou, nezpozorovaně, stal malíř?
troufnu si na to? nebo už jsem si troufnul?

Od soboty jsme s Maru doma sami. Máme štěstí, že jsme se mohli účastnit několika krátkých výletů do přírody, Maruška se během dvou skamarádila s malým Teodorem Chramostou. Je vidět, jak moc je hladová po kontaktu se svejma vrstevníkama. A jak jí to dělá dobře.

moje maminka nám teď volá denně, aby nás zkontrolovala. Myslím ale, že se nám takhle ve dvou vede vlastně moc hezky. Řekl bych, že to bude o něco punkovější péče, než má Maruška od Máši. A taky se nám stejská. Ale za sebe si ten čas s naší holčičkou užívám.
zrovna hrajeme pexeso v posteli, Maruška má na sobě oblíbenej župan, co dostala od Borka z Vonoklas. Od Borka, co má dneska desátý narozeniny. Ve stejnej den, kdy je slaví Yvona Lucká. A taky v ten samej den, kdy se narodila Máša. Přeju vám všem hodně štěstí, zdraví, radosti a lásky.

Zpátky k pexesu

Warhorse

posledních pár dní jaem pracoval na zkušebním úkolu na pozici scénáristy počítačových her pro Warhorse, kteří před pár lety totálně zabili hrou Kingdom Come: Deliverance. Na Macu ji nerozběhám a tak jsem koukal na spoustu videí na youtube a je to teda velká paráda. A i když jsem teď vzrušenej zvýšeným zájmem o obrazy, pracovat částečně jako scénárista podobnejch věcí by mne moc bavilo. Práce mne těšila a měl jsem z ní fakt radost. Tak uvidíme.

jinak hodně chodímes malou Maruškou na procházky po okolí. Často na místa, kde Máša sama nebyla, nebo velmi dávno. Jako třeba včera, kdy jsme vylezli na kopec, co na něj koukáme z oken ložnice. A došli k velkolepý katedrální aleji, která se jako vystupující páteř velikánskýho Zvířete jménem Podzim rýsuje na horizontu.

tady jsem namaloval podle toho výhledu z ložnice obraz. Mám z něj velkou radost, nebyl jsem si jistej, jestli tu vizi dokážu přenýst na plátno. Ale podle mě to klaplo.

Vzhledem k tomu, že je pro Mášu vlastně hodně osobní, nejspíš zůstane doma. Ale už mám dva zájemce, pokud bychom se rozhodli jinak.

Medicine Buddha a Milovník Spirál, který jsem namaloval na větší plátna minulej tejden, už jsou prodaný. Mám z toho nečekaně radostnej a šťastnej pocit. Cejtim vděk, že mám takovouhle možnost pracovat… a že ta moje práce někoho oslovuje a láká.
I za to, že můžu bejt s Maruškou klidně hodinu a půl ma prázdným dětským hřišti a pokud chce, mohu ji houpat do aleluja.

jsem doma, a tak se počítám

jsme v pořádku na Jižní Moravě, užíváme si možnosti chodit ven, i toho, že tu jsme společně s Jindřiškou, že můžeme dělat oheň a opékat si buřty.
můj bratr a MAruščin strýc Jiříc se vrátil do Český Lípy z Aljašky.
vítej doma. tipnul bych si, že v létě si všichni uvidíme u pankáče na horách. Těším se.
Všem hezký dny

mALUJU

a píšu
a s MAruškou chodíme na podvečerní procházky. PRavidelně vychytáme slunce klonící se k obzoru, včera jsme pozorovali orouškované skejťáky u Stalina, dneska mávali na vlaky.
Jsou to dny velký blízkosti a pospolitosti.

Z povzdálí sleduju, jak se mají třeba MArasovi a pochopitelně mě láká, mít možnost většího pohybu v přírodě… a tak se možná na pár dní přesuneme na Jižní Moravu.
Budu pokračovat v malování a psaní.

Do toho se objevujou další zakázky… obraz pro drážďanskej Jazzklub Tonne i pro zájemce z řad blízkých i vzdálenějších přátel. Občas přemýšlím tak, že kdybych dokázal prodat deset obrazů za cenu tohohle jednoho, mohli bychom vyjít. Někdy to dokonce dává smysl. To, když se objeví další nečekanej kupec.
Dneska třeba jsem jeden obraz vezl předat.
Kdybych prodal za stejnou cenu dvacet takovejch, tak bychom vyšli.
Himl, sám se nemůžu rozhodnout, jestli je to nesmysl, nebo jak.

Do toho ale i klasické nabídky na textace. Což je místama zábavný a místama alespoň známý. Zatím se tedy držíme nad vodou a nějaký ten měsíc ještě udržíme. Což je dobré.

O víkendu jsem měl možnost, porozhlédnout se během nočního dejchání po svým nitru. A kromě mnoha různejch nedůvěr a obav a klasickýho větvoví neuróz, jsem uvnitř svý hlavy taky objevil jasně zářící jarní slunce, klidný a stabilní, jak jen jarní slunce může bejt.
A to bylo moc hezký setkání.

A teď zase zpátky do práce.
Psí krmení
A psaní…

dneska je taky superúplněk, napadá mě ještě v půl druhý ráno. dneska jsem napsal skoro tři stránky (i když velký kusy jsou velkým písmem) a končím až teď, kdy věty přestávaj držet po kupě…
dobrou